Výlet to byl komplexní. Jezdili jsme v Příbrami a okolí, fárali pod zem a vystoupali na nejvyšší bod Brdů, a tím si zajistili dostatečné množství pozoruhodných zážitků a vzpomínek z různých nadmořských výšek.
VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE A KLIKACÍ.
První etapa z České Třebové proběhla z větší části vlakem, abychom vystoupili v Hořovicích skoro přímo na zámku.
Ze zámku přímo na další, tentokrát v Dobříši.
Zrovna se tu někdo griloval.
Odtud to je už kousek do Čapkovny ve Staré Huti. Zde Karel Čapek tvořil se svým bratrem a bydlel s Oli Scheinpflugovou. S Ferdinandem Peroutkou zde často filozofovali.
I nás v místě ubytování a stravování postupně napadlo několik hlubokých myšlenek.
Druhý den byly na řadě Padrťské rybníky, na které se jezdí lesem.
A jen v lese můžete potkat Jelena vodního s manželkou.
Padrťské rybníky, cíl etapy.
Dají se různě objíždět. Název nesou podle zaniklé obce Padrť.
Po nástupu komunistického režimu bylo rozhodnuto o rozšíření Vojenského újezdu Brdy. Obyvatelé obce byli vystěhováni. Zbyly jen ty rybníky. Ani vojáci tam už nejsou.
Cesta zpět nabídla nečekaně pohled na skromnou chaloupku domorodce.
Město Příbram není žádná placka a výškový rozdíl jsme ještě zdůraznili v dolech. Ševčínský důl s hornickým skanzenem byl na začátku.
Tak nasedat, pěšky se do
štoly nesmí.
A zase na denní světlo, směr důl Vojtěch a
hornický skanzen Březové hory, Důl Anna. Tento úžasný stroj poháněl klece do podzemí, v místě, kde vidíte páky, stála jeho obsluha.
Domluva s dolními nebyla zrovna složitá.
Tak jsme sfárali také a hned na podzemním nádraží přestoupili na vlak.
Následovala pěší prohlídka.
Stačilo pár kroků, aby si člověk uvědomil, jak těžce, přetěžce se tu vydělávalo na živobytí.
Z těžní věže dolu Rudolf, trošku připomínající film Války světů, se stala rozhledna Rudolfka. Povšimněte si nahoře na boku konstrukce,
v konečné fázi výstupu na vyhlídku se po ni lezlo točitým železoschodištěm nahoru, a pak logicky dolu.
Tak ještě jednou nahoru, tentokrát do kopce. Svatá hora u Příbrami, poutní areál. Zde nám
odzvonili čas oběda. Shodou okolností se konal v restauraci, která byla i rodištěm.
Říká se, že v době prověrek musel před komisi také slavný operní pěvec Beno Blachut, a když viděl v komisi strýčka Jedličku, tak pravil, chrochtat neumím, otočil se a prásknul za sebou dveřmi. Jen o kousek dál
je na zdi deska, nepřehlédnutelného mistra malých rolí. V pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele, jako pobočník krále Kazisvěta, neřekl ani slovo a přesto byl kouzelný.
Tak ještě jednu vzpomínka, Vysoká u Příbrami,
památník Antonína Dvořáka.
Rusalčino jezírko, zde byl mistr inspirován ke svoji nejslavnější a světoznámé opeře.
Dole jsme už byli, nastal čas se vydat nahoru do Brdů. Na začátku kolem pumpy na kopci
a pak už rooooovnou nahoru,
i když někdy po červené do zatáčky.
Když už se zdálo, že jsme nahoře, čekalo nás ještě pár prodíracích metrů.
až na Tok, což je vrchol Brdů. Teda nic moc.
A tohle Jahodová hora, to už je lepší.
Cesta zpět byla jeden dlouhý sjezd. V zatáčkách byla cesta vydlážděná, protože v dobách nedávných býval vojenský prostor. Jezdily zde tanky sem a tam a v zatáčkách by cestu zničily aneb lehko na cvičišti, těžko na bojišti.
I do sjezdu se dají zabudovat romantické prvky, například zastávka u lesního rybníčku.
Půda je v oblasti barvy železité, dokonce tu mají i lom na antuku.
I stromy se místním podmínkám přizpůsobily.
Další den...No jo no, tohle jsme si neuměli odpustit.
A to ještě k tomu. Čeština je bezva.
O kousek níž zámek Hluboš. V letech 1920–21 zde trávil určitý čas T. G. Masaryk. Budovu obklopuje rozlehlý park, který byl od roku 1800 významným arboretem a botanickou zahradou, jednou z nejstarších v Čechách.
Další etapa, Rožmitál pod Třemšínem. Jako voják základní služby jsem tu stavěl hráz proti imperialistickým hrdlořezům. První zastávka, pomník Jana Jakuba Ryby. Kdo by neznal Vánoční mši.
Druhé zastavení se komentuje samo.
a napotřetí moc hezký muzeum Aerovek.
Tu dámu buď přejeli nebo to je automechanička se specializací na spodky.
Základní informace nám během putování nechyběly,
a taky jsme se jimi řídili,
a když jsme neuposlechli dobře míněných upozornění, cestu nám zahradily proticyklistické jehlany.
PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ BÁJEČNÝ SRAZ PARNÍCH LOKOMOTIV.
