Když jsem byl ještě malý kocour, měl jsem kámoše a mám ho stále.

Kdesi jsem četl, že když se sečtou všechna možná kritéria, kočka domácí je ten největší predátor ve zvířecí říši, ale i ten nejhroznější dravec je nejdříve malinkaté kotě, a když se mu vstup do života nepodaří, jsou tu ještě lidé, kteří ho zachrání. Samozřejmě moc dobře vědí, že vděku se nikdy nedočkají, ale o to vůbec nejde. Zachraňovat opuštěná koťata je přece poslání.

Jmenuju se Guša a jako každá kočka jsem byl nejdříve kotě. Plaché, divoké a tak drápavé, že na mě bylo třeba při transportu z polí použít baťoh.

Pak nastala pohoda a leháro, ale málo platný, chyběl pořádný kámoš.

Jmenuju se Eda a lidi mě našli také v polích. Je to u nich rozhodně lepší, tam se může válet v peřinách

a stravu jen vyhlížet,

ale žádná kočka nikdy neví a jako dravec je třeba se lovu naučit. Nejdříve přidržet

potom znehybnět...kořist pak marně vzhlíží k svému přemožiteli...

a nakonec požírat zezadu.

Po zvládnutí této fáze je na řadě výcvik boje s přesilou.

Důležité je především být stále ve střehu.

Hrou se nejvíce naučí, ale na ostro, to už je jiná disciplína. Ještěže Guša už odrostl a mohl se mi plně věnovat.

Od lidí se toho kočka moc nenaučí, ledatak spát u televize.

Kámoš nekámoš, především je třeba zastrašit zbraněmi. I lidé by mohli vyprávět, co to jsou pravidelně broušené drápy.

Některé pozice byly jen zdánlivě beznadějné.

Každá kočka se vyprostí, naježí, až z ní jde ta největší hrůza

a zahájí odvetu. Nejlépe ze zálohy.

Pravda....někdy se z toho i celý kocour zatočí.

Součástí výcviku je samozřejmě pitný režim,

stravu pak někdo vždycky vyžebrá, ideální na to je nejlepší kámoš.

Kočičí únava je všeobecně známá a

nikdo jiný neumí vymyslet takové množství neskutečných spacích pozic na všech možných místech, ale někdy je však třeba o postel zabojovat.

Někdo vyhrát musí.

Celý proces výcviku z povzdálí kontrolovali emeritní kantorka a

přísný kantor...obávaný nepřítel všech okolních psů...

aby se pak celá smečka společně scházela většinou u oběda. Tam nezná nikdo ani bratra, natož  kamaráda.

Málo platný, neni nad to mít kámoše, i když už jsme oba velcí.

Z předešlých fotoreportáží si dovolím nabídnout a doporučit  Pohádka o Sněhurce    Užgorodská pohádka  Socialistický První máj  Českomoravskou Vrchovinou  Kuks a komín