Hidžáb, neboli šátek, kterým se žena zahaluje od vlasů po prsa. V muži tak potlačí chtíč a jedná s ní jako s osobností. Tolik poučka nebo zdůvodnění. Někde na hranicích Afgánistánu a Pákistánu je s dvěma unesenými českými dívkami zacházeno jako se zbožím, pokud nejsou přímo rukojmí, i když jsou zahalené třeba až k patě. Možná byly až moc odvážné, ale na cestu se vydaly jistě s vírou, že plus mínus je svět stejný. Dvě muslimské dívky jsou pohoršeny, že jim je odepřeno studovat s hidžábem. Až by se chtělo říct, kruci, to jsou ale starosti. Jedny bojují o život a snaží se vrátit domů, což jim všichni přejeme, druhé v bezbožném Česku nemohou studovat. Respektovat zvyklosti a zákony hostitelské země je zcela mizivá oběť, ve srovnání s obětí českých turistek. Kdo se pohoršuje nad českou netolerancí, ať si učiní srovnání nepoměru, co se po nás žádá a jak je námi zacházeno.
Obě kultury spolu mají problém od nepaměti. Dva pohledy zpět. V osmém století v rámci mírového šíření islámu, došla muslimská vojska přes Gibraltar a Pyreneje, až na území dnešní Francie, kde nedaleko města Tours se roku 732 střetla s franskou armádou. viz zde. Roku 1683 stál velkovezír Kara Mustafa před Vídní. Byl poražen až spojenými křesťanskými vojsky. V obou případech byl postup islámu vykoupen krví. Dnes se v Evropě čelem nebojuje, prostředky jsou jiné a mnohem sofistikovanější. Často se hovoří o demografickém vývoji a přelidnění původních obyvatel Evropy. Kdo se nepoučí z historie, musí si ji zopakovat...Což s neúprosnou pravidelností stále činíme.
Křesťané také nejsou svatí, ale nemusím být věřící abych věděl, že křesťanství k evropským hodnotám patří a nemám s tím problém. Nejsem ani bezbožný pes, když souhlasím, že učení proroka nemá v Evropě přinejmenším tradici a nejsem jediný, kdo se ho bojí. Tak mě napadá, co třeba výměna zajatců?
