Hned druhý den, co feudál prohlásil Benešovy dekrety za zločin, zastavil u mého rodinného sídla sportovní bavorák. Vystoupil obtloustlý muž, nevzhledná žena a představili se jako manželé Mülerovi. Zatímco nesympatický Karel pořizoval fotodokumentaci, protivná Tereza mi lámanou češtinou sdělila, že naplní spravedlnost a převezmou od nás dům po jejich prarodičích. I kdybych si podřezal obě zápěstí, nevytekla by ani kapka krve. Bylo jasné, že to jednou muselo přijít, ale tak brzo...že já vůl nevolil Zemana. Snažil jsem se manévrovat s otázkou, zda tu mohu zůstat do inaugurace nového prezidenta, ale byli neoblomní a odjeli s oznámením, že příští týden vyřídime formality.
Moje bezradnost hraničila se zoufalstvím i kočky panikařily, ale Policie České republiky nás má nejenom chránit, ale také pomáhat. Cesta do nejbližší služebny tak byla vydlážděna. Musí přece přezkoumat, jestli nebyl naplněn trestný čin zacházení s cizím majetkem...Prý do toho nemám šťourat, aby se nakonec neukázalo, že zloděj jsem já.
Nepomohli policajti, pomohou na Městském úřadu. Na vrátnici mi sdělili, že musím na odbor Vrácení ukradeného majetku a vystát frontu do večera...Konečně mi nevrlá úřednice přidělila do azylového domu pořadové číslo 479 a když jsem neprozřetelně uvedl, že mám zahradní chatku, zrušila registraci úplně.
...Přijeli přesně za týden i se svým právníkem. Tohle nevzdám bez boje. Válka je sice prohraná, ale vyhraji alespoň bitvu a povolaný tlumočník jim lámanou němčinou sdělil, že veškeré vybavení je v mém vlastnictví. V tu chvíli přišel na řadu můj žolík v podobě hypoteční knížky. Můj významný pohled byl ale houby platný, právník mi zcela srozumitelně zamával před očima jakýmsi lejstrem a řekl pouze...nein.
Pak se situace náhle a zcela změnila. Velice příjemný Karel se dotázal, na který účet mají poslat peníze. Podruhé by se ve mně krve nedořezal. Buď jsou Němci škodolibě zákeřní nebo všechno odnesu za jejich prarodiče a rodiče. Jakmile mi sympaťák sdělil, že barák ocenil na 1 457 214 Eur...Němci jsou akurátní...a tato částka mi bude převedena na účet, začala mi v žilách opět proudit krev. Jako bonus mi elegantní Terča oznámila, že mám ještě nárok na dotaci 100 000 Eur od sudetoněmeckého krajanského lansmanšaftu. Už věřím na spravedlnost a mám radost z nových přátel. Atraktivní Tereza je děsně fajn a Karel urostlý usměvavý klučina. Prý až dostavím, přijedou se zase podívat...Kruci...ale to snad ne.
Odpady už prosakují, elektrická přípojka vydrží tak do švestek, ale nemusí všechno vědět. Co bych se staral o cizí barák. Jen lituji, že jsem tento průlom nesdělil knížeti, jistě by mu pomohl na hrad. Na blbosti v Čechách přece slyšíme.
