Jak jsem objel Krkonoše a vyjel na Sněžku.

Krkonoše nemám na jedno odpoledne. Dost kilometrů je třeba vysedět a minimálně jednu noc operativně vyležet v libovolném penzionu. Při moji naivní představě bylo jen náhodou, že se i to druhé podařilo.

VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ KLIKACÍ

Do Krkonoš se od nás jezdí přes Hradec Králové, a tak se tématicky hodilo hned zkraje potrénovat pohledy z výšky do nížky.

V Kuksu jsou pohledy zase přízemní a člověk se tak ve srovnání trochu ztrácí.

Cestou do hor se dají projet i druhohory. Tenhle dinoš je ještě děcko, ale dospělý jedinec by v Trutnově na kruháči jistě kamion zastínil nebo spolknul.

Pokračováním v cestě jsou kopce a i vrcholné zážitky čím dál blíž.

Nemám rád turisticky koncentrovaná místa jako je třeba Pec pod Sněžkou a když, tak raději až po sezóně, když je vylidněno.

I tak všude zbyla spousta informací z kterých je i Krakonoš na prášky.

Je fajn, že i v těchto centrech se k přírodě nechováme macešsky.

Nějaký ten štok navíc, dejme tomu, z toho se už nestřílí,

vždyť do podhorské krajiny malované chaloupky a sedlové střechy patří. Kolik je asi třeba zaplatit za takovou vyhlídku. To je asi patro od patra.

Hlavní je, že v chaloupkách už horalé konečně důstojně bydlí. Pro operativního turistu je ale problém ubytování na jednu noc najít. Podařilo se to náhodou až na poslední chvíli.

Ale abych jen nebrblal.

Na Sněžku vede naštěstí jen lanovka. Jinak kdo ví. Cesta k ní se pozná.

Pak už se jen vyvezete

až nahoru.

Pro horskou turistiku je klíčová informace o větru. Rafinované zařízení by nemělo stát kolmo.

Stejně tak musí být v dosahu zdroj vody na vypláchnutí horských nečistot z očí.

Až potom neni pohled na panoramata ničím omezen.

Ať už na českou

nebo polskou stranu,

případně úplně pod sebe.

Rád pozoruji horské turisty, jak se postupně stávají malými,

až úplně prťavými.

Tím se dostávám v fenoménu, kterému bych neuvěřil, kdybych neviděl. Ano, lidem nestačí jen panoramata, musí po horách i lozit a dokonce k tomu nutí i nebohá zvířata.

Společně s panem Konrádem ale máme o turistice jasno.

Krkonoše lze komplet objet přes Polsko. Cesta vede většinou lesem, je kvalitní a děsně romantická.

A tak neni divu, že ubíhá a za chvilku se objeví Pomezní bouda a

Pomezní sedlo. Sjíždí se už do Polska.

Pokud jsem v Peci pod Sněžkou zaznamenal citlivý přístup k přírodě a podhorské architektuře, tak Poláci jsou jiní kabrňáci. Kraj si devastují tím, že vše nechávají v původním stavu, jen s nutným počtem oprav a bohatou květenou.

Beton aby člověk pohledal, ale

naopak různých a příjemných zákoutí lze najít požehnaně.

A co si budeme povídat, našince potěší, když jsou na čepu Svijany. Naši severní sousedi správně tuší, že na polské pivo nás nedostanou.

Že tato místa svého ducha neztratila? Zakázali zde betonové sídliště a ubytovny stavět. Možná i právě proto si zákazníka víc váží a ubytování na jednu noc neni oproti české straně problém. Pokud je turista i památkář, stačí jen kousek popojet k Paláci Pakoszów.

A nebo Milkov, který nechal postavit jistý Johann Nepomuk Londron. Klidová zóna je formou venkovního posezení zaručena.

Polský úsek obchvatu Krkonoš končí sjezdem do  Harrachova. Zde je smysluplné se na skok zastavit.

A nebo raději na dobu neurčitou pobejt.

Být sklářem je bezva tvůrčí zaměstnání, a ještě u toho mohou v pracovní době pít pivo z vlastního pivovaru. No kde to mají.

Kdo neholduje sklu, může se naproti potěšit keramikou

a k tomu všemu stačí jen kousek popojet a Mumlavské vodopády jsou na dlani.

Jen tak položit hlavu na mech a poslouchat šumění vody...

Hurá opět do kopce, tentokrát směr Špindlerovka.

A zase. Turisté valí nahoru, vylezou z plechovek a rozprchnou se po túrách.

Podle mě stačí zastavit, občerstvit se na terase vysokohorským smažákem,

omrknout panoramata, dát cigáro a valit za dalším poznáním. Třeba do Janských Lázní.

Kolonádu mají noblesní a

všude tu září klid a pohoda.

Bylo to bezva, ale je čas opustit horskou pohodu.

Cestou zpět ještě zastávka v klidové zóně zámku Hrádek u Nechanic.

Pak už zbývá jen pár kilometrů do rodného města a čistit, leštit a zagarážovat.

PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ  ZELENÁ HORA, PAMÁTKA UNESCO A ŽĎÁR NAD SÁZAVOU