No jo, doby velkých oslav už jsou pryč, ale to neznamená, že vzpomenout na den karafiátů je na škodu. Zároveň je fér přiznat, že to byl zrovna tak báječný svátek mužů. Který z pamětníků by zpětně nepřidal úsměv. Třeba já.
Muž je obrazem galantnosti a popřát ženě k svátku, či narozeninám je mu vlastní. Však jsme z toho počtu zdravic byli unavení, často až pod obraz.. Někteří se vraceli domů až druhý den, kdy manželky už stály za soustruhem nebo pultem. Oproti nám totiž ještě neměly kromě holiče kde sedět, psychoterapeuty k nám tehdy z Ameriky nepustili.
Nejlépe, když svátek vyšel na pracovní den. Oslavit ženu bylo víc, než splnit socialistický závazek nebo kalit ocel. Kolem osmé se předávaly květiny, začala oslava a ťukaly první přípitky. S nadřízenými problém nebyl, ti už měli startovací set chlebíčků a první panáky za sebou.
Revoluční Odborové Hnutí, neboli eRÓHá, po celý rok nekompromisně šlapalo straně, vládě a ředitelům na paty a do úmoru proti nim hájilo zájmy pracujících, ale přecejen v MDŽ spatřovalo vyvrcholení svoji celoroční činnosti. Nebylo sálu, kulturky nebo aspoň jídelny, kde by neproběhl hodnotný program, završený předáváním dárků. V nápadech byli soudruzi kreativní. Karafiát a dárkové balení utěrek nebo dokonce froté ručník, potěšil každou ženu. Zasloužilejší pracovnice dostaly silonové punčochy, ale musely být ve straně nebo mít odpracováno minimálně padesát hodin v akci Z., což bylo něco na způsob dnešních veřejně prospěšných prácí.
Kdo měl styky, urval pro úvodní slovo soudruha předsedy MNV a základní organizace KSČ a kdo byl ještě šikovnější, urval i nějakého tajemníka.Ty nejlepší údernice přijal na hradě soudruh prezident, a ty ještě lepší odměnil státním vyznamenáním
To ale ještě neznamená, že nová doba pamětníkům zcela vymazala paměť. Když nic jiného, tak si dobře pamatujeme, že už druhý den bylo vše zase v zajetých kolejích a mokrý froté ručník se hodil.
Pro nás jsou a budou ženy ikonou krásy, elegance, zdravého intelektu, jasného rozumu a zdrojem nekonečné inspirace a nic na tom nezmění, že oproti jednoduchým mužům jsou složitější, nevědí co chtějí, nepovolí, dokud toho nedosáhnou, nesnáší ponožky vedle postele a věšení kabátu za poutko.
Jejich život je mnohem kreativnější. Chodí do práce, starají se o domácnost, vychovávají děti a učí děti pořádku. Nekonečný obdiv těm, které to zvládnou samy. V osobním volnu pak holdují vaření, uklízení a chodí na nehty. Když se děti osamostatní, operativně přenesou péči na partnera. Podněcují fantazii a jsou oknem do budoucnosti. Jak to všechno zvládnou nikdo neví. I kvantová fyzika je proti tomu průzračná věda. A to mají v záloze ještě erotický prádlo. My jenom v hospodě dbáme, aby fungovala zeměkoule.
Ponechávají nám iluzi, že řídíme běh událostí a dějin, a že je to muž, kdo si vybírá ženu. Je nesmrtelnou zásluhou ženského pokolení, že nás v tomto bludu udržují. Jen dobře motivovaní a inspirovaní muži dosáhnou cílů ženy, které vydávají za své. Jedině tak všechno přirozeně a zákonitě funguje. Protože jinak...bychom zvlčeli.
Možná je to staromódní, ale i tak přeji všem ženám k dnešnímu svátku hodně krásy, dobré nervy a především zdraví. Muži v kalendáři uvedeni nejsou, máme přece Vás, a tak slavíme každý den.
PŘEDEŠLÝ ČLÁNEK, FOTOBLOG Z NÁVŠTĚVY PRAHY A MAMUT K TOMU.
