Fotoreportáž z kousku jižního Česka a severního Rakouska.

Stačí otevřít, zapnout nebo rožnout. Vládnou nám jiná témata. Přesto zkusím od politiky zcela odbočit, třeba už někoho unavuje...Slavonice leží na hranicích s Rakouskem. Dříve byly plné vojáků, dnes turistů na všechny způsoby. Pro  zúčastněné je to mnohem lepší varianta. Zvlášť když město samotné má co nabídnout a je ideální základnou pro  výlety do okolí. Všechno je nedaleko. Telč, Jindřichův Hradec, Rakousko, Česká Kanada, hrady, zámky, rybníky, úzkorozchodný vláček...a když je potřeba, prodlouží i zavíračku.

Začátky máme vždy stejné. Už skoro nuda.

Tentokrát nás však České dráhy zaskočily výlukou na trati. Bylo třeba vystoupit už v Třebíči. Ještěže tak, na věži prý mají největší rafičky v EU

a vychytanou městskou dopravu.

Začali jsme hned z ostra.

Do původního místa startu bylo jen pár kilometrů navíc. Jaroměřicích nad Rokytnou. Famózní zámek ze všech pohledů.

Zámecký park taky dobrý...jen ty hranaté stromy...

Stačilo malinko zvýšit tempo a vítala nás naše základna, Slavonice. Nejdříve jsme si prohlédli náměstí,

uličky

okolí

a potom se z věže porozhlédli po ubytování.

Po třetím pivu u nás napanovala shoda, zda jsme členy NATO, a tak bylo rozumné zvolit na ubytování něco bezpečnějšího. Stín byla prémie.

K tomu byla potřeba strážní věž a ochranka.

Postarat se o živobytí vlastní rukou patří k výbavě nejenom skautů, parašutistů, ale také cyklistů.

 Když se řekne Slavonice a okolí, jste jedním šlápnutím v Rakousku, a tam mají zámky jako my,

 stejně tak opravují jejich nádvoří

 a podobné jsou i vodopády.

V upravení vesnic však začíná podobnost pokulhávat

i když toto místo je focena u nás

Pivo mají skoro jako u nás...

...no to jsem trošku přehnal

a silnice? zde i náhodná podobnost končí.

Cyklista se však nepohybuje pouze po silnicích...pokud zrovna neabsolvuje rychlostní závod.

Další etapa opět malinko lízla Rakousko. Bývalé celnice se už jenom projíždí.

Čím se naši sousedi pohraničí živí je zřejmé na každém kroku. Zvláštností bylo, že i největší traktory většinou řídily ženy. Nutno však přidat, že jsme potkali jedinou hospodu a z cyklistů to byli pouze Češi. Upraveno, vyčištěno...pusto a prázdno. Jakmile přejedete hranice, vše se náhle změní.

Zabloudit u jižních sousedů neni problém

a některé zkratky nemívají řešení.

Však žádné velké zdržování, jen...kdo nebyl ve Vídni, nebyl v Rakousku.

Avizo o návratu do Česka nám podal stav silnic a také farma plná bizonů. Však už na nás čekali v základní vítací pozici

a šéf měl všechno pod kontrolou. Při zjištění, že dovedou půl hodiny udržet rychlost 50 km za hodinu a při naši cyklistické vykonosti, jsme se rychle klidili.

 I když na hrad to bývá do kopce, Landštejn byl náš na pár dupnutí do pedálu.

Zříceninou je i zámek Český Rudolec. Říká se mu malá Hluboká a žádný kandidát na prezidenta ho ještě neopravil.

V podobném stavu je také zámek v Písečné.

Zato opravená a vymalovaná je Telč.

a to ze všech pohledů.

Dačický zámek se do objektivu nevešel,

za to na náměstí nebyl problém. Tomu se říká být na pravém místě v pravý čas. Zastavili jen na cigáro.

Po celou dobu nás provázelo úžasné počasí

a pestrá strava.

Lidská díla jsou pozoruhodná a

výtvory přírody jedinečné.

Nikdy toho nenecháme. Až se staneme veterány, na výpravy nás budou vozit.

A potom možná ještě více splyneme s přírodou a budeme v jedné rodině pít jenom pramenitou vodu.