Dnes uplyne přesně 1100 let od zavraždění Ludmily,

později svaté aneb výlet k úsvitu české historie. Dějiny znají bezpočet příkladů, kdy i blízký příbuzný je nepohodlný. To je případ Drahomíry a Ludmily, manželky Bořivoje, matky Vratislava a Spytihněva, babičky svatého Václava a

bratrovraha Boleslava. Když jsem v tom udělal přehledný hokej, mohu pokračovat.

Narodila se asi roku 860, jako dcera Lidoslavy a Slavibora, knížete Srbů z Pšova, což je staré označení pro Mělník. Provdána byla jako čtrnáctiletá. O rok později se ji narodil syn Spytihněv. Druhorozeným  byl Vratislav. V patnácti už byla matkou i kněžnou.

Bořivoj byl první historicky doložený přemyslovský kníže. Pro křest od samotného Metoděje si zajel na hradiště Svatopluka, mocného panovníka Velké Moravy. Ještě nepokřtěný musel prý sedět při hostině na zemi, aby na vlastní kůži pocítil výhody křesťanství nebo spíš nevýhody pohanství. Pokřtěna byla i Ludmila.

V neklidné době přenesl knížecí pár svoje sídlo z  Levého Hradce na hradiště kontrolující brod přes Vltavu. Od těch dob je Praha českým sídlením městem.

Po brzké smrti Bořivoje usednul na stolec Spytihněv. Po něm následoval Vratislav, který pojal za manželku ambiciózní Drahomíru ze Stodor. Měli spolu pět dětí, ale známe jen Václava a Boleslava. Na další tragédie to ale úplně stačí. Rada stařešinů rozhodla, že budou v péči babičky Ludmily a regentskou správu země převezme až do plnoletosti Václava Drahomíra.

 Jestli to skousla, tak roku 921, po smrti Vratislava, muselo snachu vytočit, že synové nadále zůstali v péči babičky. Které matce by se líbilo, nemít vliv na výchovu svých synů, navíc budoucích knížat.

Události pak dostaly spád a ještě téhož roku nechala Drahomíra Ludmilu na hradě Tetín zavraždit. Najatí vrazi podle legendy použili její vlastní závoj, aby nebyla prolita krev a nemohla být svatořečena, což se tak úplně nepodařilo. Oba vrahy nakonec zastihla také násilná smrt. Mrtvý svědek, dobrý svědek. Cui bono se přímo nabízí.

Spor byl ale jistě i politický a mohl spočívat v západní orientaci Drahomíry. Ludmila zase tíhla k východní liturgii. Kořeny mohly mít zrovna tak za Krušnými horami, kdy se mocenské sídlo přesunulo z Bavorska do Saska. Drahomíra směřovala na Sasko, Ludmilu poutalo dosavadní spojenectví s Bavorskem.

Po krátké vládě Drahomíry se ujal vlády Václav. Ostatky babičky nechal převést z Tetína do Prahy a uložit do kostela svatého Jiří.

Legendy zaznamenaly mnoho zázraků, mimo jiné se prý se z jejího hrobu linula líbezná vůně, no nevím, ale Ludmila se brzy stala první českou i slovanskou svatou. Roku 1142, při přestavbě svatojiřského kostela, pražský biskup nedovolil hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže, a to je co říct. K oficiálnímu potvrzení svatořečení došlo o rok později papežským legátem.

Na druhou stranu, těžko zcela idealizovat někoho, koho vlastně neznáme. Vědomosti o jejím životě jsou velice strohé. Profesof Vlček při zkoumání její kostry zjistil, že trpěla ztluštěním čelní kosti, což je nemoc spojena s bolestmi hlavy, takže co když to třeba byla nerudná paní, trpící migrénami.

Každopádně má však v našich dějinách nezastupitelné místo, vždyť stála jako kněžna u zrodu nového státu, přenesení sídla, šíření křesťanství a výchovy dvou knížat. Rozpory se ale přenesly i na Václava s Boleslavem a po tchýňovraždě následovala bratrovražda.

Když k Drahomíře a Ludmile připočtu Doubravku, dceru Boleslava II. manželku zakladatele polského státu Měška a Mladu, dceru Boleslava I., která se pěšky vydala do Říma úspěšně vyprosit biskupství, je pozoruhodné kolik významných žen vystupuje hned na úsvitu českých dějin.

ilustrační foto je moje

Související článek NEŠŤASTNÝ KNÍŽE JAROMÍR