Dnes je to přesně 600 let, co se narodil husitský král Jiří z Poděbrad,

vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad. Byl především velice schopný a obratný politik, ale válčení se nemohl vyhnout. Už jako mladík bojoval v bitvě u Lipan na straně vítězů. Jeho otec, který padl ve 24 letech, byl významný

husitský velitel. Za matku se uvádí trochu nejistě Anna z Vartenberka. Ve sporech kališníků a katolíků zastával pozici přijatelných kompromisů a hájil víru a přesvědčení umírněného kališníka celý život. Byl k tomu obdařen schopnostmi. Již ve dvaceti se stal krajským správcem a svoje diplomatické nadání neustále rozvíjel a uplatňoval.

Po debaklu křižáků u Domažlic došlo na jednání a k dohodě mezi Basilejským koncilem a husity,  zvaná kompaktáta, potvrzená v Jihlavě a dovolující Čechům...přijímat tělo boží a krev pod dvojí způsobou...Ukončila husitskou revoluci a nastolila vládu dvojího lidu. Nesla podpis i císaře Zikmunda. Po jeho smrti měli být zárukou stabilizace strážci pořádku, tkzn Landsfůdy, nahrazující absenci státní moci. V čele jednoho z nich vynikal Jiří z Poděbrad. Jeho schopnosti ho vynesly až k jmenování zemským správcem za dosud nezletilého dědice trůnu Ladislava Pohrobka, vnuka Zikmunda Lucemburského.

Po jeho náhlé smrti a bezvládí poklekl při Staroměstském sněmování Zdeněk ze Šternberka před Jiřího a pravil...Ať pan správce je králem našim...a tak byl Jiřík 2. března 1458 zvolen českým králem, následně přijat moravským zemským sněmem a 7. května korunován v katedrále sv. Víta jako král dvojího lidu. Bez dynastických nároků a ještě k tomu husita. Pro tehdejší upjatou dobu úplná senzace. Všechny pražské zvony se mohly rozeznít. O den později byla korunována manželka Johana z Rožmitálu, po Elišce Přemyslovně druhá a poslední královna českého rodu. Jak napsal neznámý kronikář...A z toho byla veliká radost Čechuom a mnozí sú plakali pro radost, že Buoh vysvobodil je z moci německých králuov...Zdálo se, že klid byl na obzoru.

Pro české země byla kompaktáta zemským zákonem a pro Jiříka základním dokumentem. I když byl nucen před korunovací v tajnosti přísahat uherským biskupům, že zachová jednotu víry tak věřil, že tehdejší Evropa může žít v míru, i přes náboženské rozpory. Měl na mysli především sounáležitost, až potom "stranickou" příslušnost. Sám šel v rodině příkladem. Manželka byla katoličkou, on zůstal kališníkem. Vzájemně se respektovali a podporovali i při státnických rozhodnutích.

Už roku 1462 však papež Pius II. platnost kompaktát zrušil. Prý byly jen pro jednu generaci. Jiří z Poděbrad odpověděl návrhem na ustanovení křesťanského spolku, který by řešil spory jednáním, zajistil obranu proti Osmanům a vyslal do Evropy slavné české poselstvo. Okružní cesta Evropou trvala dva roky. Vyjelo s 52 koňmi a jedním zásobovacím vozem. Plán však opomíjel papeže, a tak výsledek byl opačný, v podobě vyhlášení křížové výpravy, prohlášení Jiříka kacířem a uvalením klatby. Současně se proti němu zformovala část šlechty. Ach ti Češi. Od té doby byl Jiřík v defenzivě.

První reakce přišla z Uher od bývalého zetě Matyáše Korvína.(byl stejně jako Jiřík zvolen z domácí šlechty). Ach ty příbuzenské vztahy. Vtrhl na Moravu, obsadil Špilberk a postupoval zasněženou krajinou ku Praze. V krutém mrazu mu před Čáslaví spadla čelist. Před ním řady vozové hradby a bojovná pěchota. V týlu připravené jezdectvo a palné zbraně. K tomu vlastní vojsko uvázlé v závějích údolí řeky Doubravy. Obklíčení bylo dokonalé. Nepřítele stačilo vyhladovět. Jak píše Josef Frais ve své knize Slavné prohry a slavná vítězství Koruny české...Tady nebylo třeba brilantního mozku generála, situaci by zvládnul i čerstvý odvedenec...Ale právě v této chvíli dal už značně obtloustlý Jiřík, přednost oblíbené diplomacii a uvěřil mírovému slibu jasně poraženého. "Vděčný" Matyáš se pak nechal zakrátko zvolit českým králem.

Nastala další fáze bojů, během kterých však Jiřík z Poděbrad v pouhých padesáti letech, už značně tělnatý a neschopný pohybu, roku 1471 zemřel. Jeho volba postrádala jakékoliv nástupnické ohledy, a tak se stal jediným skutečně svobodně zvoleným Českým králem, a je právem pohřben v královské hrobce Chrámu svatého Víta. Po něm už na trůn dosedli jen monarchové cizích dynastií. Čest a sláva tomuto muži.

Další zdroje: Jaroslav Kosina Světové dějiny, kolektivy autorů Dějiny zemí Koruny české, Královská Trilogie a Panovníci českých zemí.

související článek Přemysl Otakar II.