Co nám vařili na Ukrajině v hrnečku, hrnci i v kotli. Fotomatiné.

Poznávat nové kraje, především znamená ochutnávat místní speciality a národní jídla. Talent a chuťové buňky k tomu máme rozvinuté a příležitostí bylo vždy dost. Místní lidé totiž pohostinstvím nešetří a v restauracích byla pro nás ceny extrémně příznivé.

Káva s rumem bylo jediné, co jsme si v hrnečku vařili sami,

i když surovin na všelijaké dobroty a pokusy bylo všude kolem dost.

Den začíná snídaní, ale nijak jsme to nepřeháněli a ladili spíše do cukru.

Nejdůležitějším časem je především doba polední a na začátku třeba boršč. Polévka je základ.

nebo bogač.

případně místní zelnačka

Šašlik je na Ukrajině brán jako specialita, jenže původně pochází z Arménie. Jeho příprava trvá dlouho, ale přečkat se to dalo.

zvláště při pozorování, co se na nás chystá.

Výsledek stál vždy za to, ať už v této

případně této

nebo této podobě.

Nedá se však říci, že jsme se živili jen šašlikem, nabídka byla bohatá. Někdy skromnější,

často smažená,

občas noblesní,

ale nikdy jsme se nepřejídali.

Ne každé speciality nás oslovily, jako třeba prasečí ouška ostrá jako meč,

ale stačilo popojet a chuť si opravit.

Když jsme se přecpali...

...ale hlavním úkolem nebylo nacpat si pupky, ale spojit naše slovanské zvyky a rozvinou družbu...

Před tím jsme rozhodně nastrkali hlavu do písku. Vždyť to bylo jako v pohádce, i když na Ukrajině lze prožít i jinou pohádku, stejně podmanivou. viz zde, ale

stejně...řeknu Vám...smažák je smažák.

Souvisejíci dobrodružství:  Průvodce Podkarpatskou Rusí