Bratislava, familiárně Blava aneb jak se dostat na hrad.

Názvů slovenská metropole vystřídala hodně, Třeba Brezesburg, Posonium, Posony, Bresburch, Přešporok, Prešpurk...Inspirováno Štůrem a Štefánikem pak z názvu Břetislav vnikl roku 1919 současný název Bratislava.

VŠECHNY OBRÁZKY JSOU KLIKACÍ

Však některé názvy stále v nějaké podobě přežívají.

Zpět k tématu. Na hrad vede několik cest. Asi ta neznámější od Michalské brány. Jediná ze čtyř, která se zachovala ze středověkého opevnění.

Hned u brány je muzeum, který neumím jen tak vytasit z patra, aniž bych se nezabrebtnul.

Tudy se turista také dostane snadno do uliček Starého města,

a pokud míří na hrad, je nejlepší mít ho stále na dohled.

Pravda, uličky nejsou vždy v té nejlepší kondici, což naznačuje i náhodný turista

a některá technická řešení k dokonalému zatékání  jsou pozoruhodná,

ale to neznamená, že se nenajdou místa i jinak kouzelná.

a nebo až strašidelná.

...no jo blondýna..jasně viděla že fotím, ale tu chviličku počkat nemohla.

Zde je bod zlomu. Před stoupáním na hrad jsem si udělal příjemnou zastávku.

pak už tudy,

nadjít frekventovanou silnici,

pokračovat ve stoupání a jste na hradě.

Nebo to jde od nábřeží Dunaje a začít odsud,

pak projít

a jít,

občas mrknout na Petržalku

a na závěr pár hradních schodů

a tudy se vyjde.

Další možnost je kolem budovy nevalného vzhledu

projít tudy, kde vyvolení mohou projet

a jste na hradě.

Ale nenechte se mýlit, slovenský president zde nebydlí, svoje sídlo má v  Grasalkovičově paláci, který potkáte cestou z vlakového nádraží do středu města.

Hrad se dá skoro celý obejít.

až na hradní zahradu.

Nutno ale rychle dodat, že se jedná o fotku historickou a tím mystifikující. Současný pohled na zahradu je už jiný. Pod tím se ukrývají papalášké garáže. Asi proto to celé rozkopali.

 Ze zahrady je pak na hrad dívá takto.

 a ze schodiště zase takto.

Z druhé strany je hlavní vchod

s ústřední sochou Svetopluka

a nějakého symbolu, který jsem neodhalil.

A pod tím, jak už to tak bývá, je podhradí. Vlevo dole jediné tři turistky které jsem za dobu focení potkal nebo spíš hulící personál hradu.

Nádvoří tak nějak kopíruje budovu obráceně.

Na hrad se dá dívat také z dálky, třeba z mostu SNP

nebo ze stejného místa jen o pár pater výš.

A dá se zdolat i jinými způsoby.

I z hradu samozřejmě vede stejný počet cest. Některé mohou posloužit k rychlému přesunu do centra,

zvláště pokud má turista hlad,

potom chuť

a průběžnou žízeň.

předešlá fotoreportáž   ZÁZNÁM PRVOMÁJOVÉHO PRŮVODU