V mnohých světových příručkách pro turisty se praví, že kdo přijede do Evropy, musí navštívit Paříž, Londýn a Prahu. Kdo tak učinil, většinou říká, že Praha vyhrává. Pražákům možná zevšedněla, tak jim jen připomenu, buďme rádi že ji máme, co by jiní za naši úžasnou Prahu dali. S čím mám však trochu problém, je spěch města. Dodnes jsem třeba nepochopil, pro na schodech do metra musí být vlevo volný prostor pro závodníky.
Auto zůstalo před barákem,
jako železniční patriot dávám přednost vlaku. Nemusím přemýšlet kde mám zaparkováno a mohu se nalejvat pivem.
Vystoupil jsem hned ráno na Wilsoňáku. Socha amerického prezidenta stojí před nádražím za parkem, kterému se prý říká Šervůdský les. To teda nevím proč.
Jediná cesta, kterou mám nacvičenou, je z nádraží k Václavovi. Dokonale vyvážený stojí na dvou protilehlých nohách....kdyby někdo nevěděl.
Kousek níž, před zabedněným hotelem Evropa...jak symbolické...už vyhrával Luis Armstrong revival
Hráli naživo, s nasazením a i když jen na půl plynu....tak skvěle.
Rozhodně byli věrohodnější, než indiáni na Můstku...pískající z hajf plejbeku.
Pak už přišlo na řadu zapuštění v uličkách Nového Města. To mi jde báječně.
Jsou jedna velká galérie
a butik s posezením.
Bez větších potíží se dá vybloudit na Staroměstské náměstí. Kdo se chce zdokonalit v japonštině a ruštině, má ideální příležitost. Kdo posedí, bude se divit ceně obyčejné kávy.
Mistr tu stojí už dlouho. Jak dlouho mu stojí pták na hlavě mi známo neni.
Další dominantou je kostel Matky Boží před Týnem. Dá se vyfotit i netradičně z druhé strany.
Nad otevřená prostranství jsou ale přecejen uličky, nejlépe s posezením.
Někteří cyklisté v nich bloudí už dlouho.
Zneuctění plzeňského bych měl okamžitě odsoudit, ale dělalo mi to i trochu dobře. Nevím proč se drtivá pražských hospod a restaurací rozhodla, že na čepu bude jen Plzeň.
Naopak jsem pookřál v hospodě, kde točili všechno možná je ne...
Některé uličky mají křižovatku,
některé jsou průběžné
a některé nevedou nikam.
Na jednom z domů, je tato informační deska...jestli deska může být kulatá.
A v tom, z čista jasna...najednou mě málem přejelo vzteklé auto. Rozhlédnu se pozorněji a koho nevidím...Karel qatro...jak je napsáno na desce. Stál tam už v osm ráno a hleděl na všechny poddané, co míří na jeho most.
Kdyby otočil hlavu, vidí úžasné panoramato, ale to by se mu asi omrzelo.
Někteří turisté byli ještě nedospalí a neni divu
foťák ještě neprofotil ranní opar.
Tak jsem to odfláknul takto.
Z terasy právě této restaurace se známé panoramato fotí a maluje. Hospodský byl jak má být, a tak fotku dávám, i když mi blesk vypověděl službu.
Tento kovový ornament na mostě už ukryt nebyl, jen nevím co znamená.
A pod mostem...no zde asi velký kšeft nemají.
Ocenění zaslouží, že všichni dodržují vyhlášku o zabezpečení psů, ale
náhle ve mně hrklo. Sraz blogérů byl přece avizován na středu...
Praha už rozkvetla jarem,
ale pokud nezaspali v zimě silničáři, tak na jaře lavičkáři. Asi stejná firma.
Čas pochůzky se začal naplňovat, ale kaplička se do přístroje ještě stihla.
A nejenom kaplička. Zaplněno bylo i tady. Diváci seděli způsobně v řadě. I z mého místa bylo dobře vidět.
Po naplnění jsem se dostavil na místo určení, ale co se dělo dál, už neni předmětem fotoreportáže. To zmákli už jiní zde. Přesto připojím dvě fotky z exkurze po redakci. Ta první napovídá, jak to s námi redaktoři idnesu vlastně myslí
a tato...kdyby Vám blogér roku Láďa Větvička, třetí v pořadí František Matějka nebo případně Lucie Amálie Sulovská, vítězka nejen ženské kategorie tvrdili, že jsou zapřísáhlí odpůrci Evropské Unie...pak jsem je nachytal v sadu švestek.
Příště už zůstanu přes noc a ne že se Pražáci budou veselit do tmy a já vysedávat ve vlaku.
Další letošní fotorportáže V lednu na kole podél Orlice Svitavy Brno a pohodový maso-moto víkend a dvě loňské letní K rozkvetlému komínu
Podkarpatská Rus Užgorodská pohádka
