Tradice zamrzla někde za první republiky. Od komančů se navázání nedalo čekat, ale naštěstí po listopadu nastartovali hlavy a přiložili ruce nadšenci ze Střediska Kulturních Služeb, muzea, informačního centra a další, které ani
neznám a ehle, pouť byla opět na světě. Díky všem, kteří se za pokračování a rozvíjení zapomenuté tradice zasloužili. Čendou počínaje.
SKORO VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ
V předpouťovém týdnu proběhlo několik akcí. K největší atrakci patřila jízda historického vlaku s parní mašinou. Fotkami s vláčkem vypomohl Luke Ladislav.
Ale také "souboj" řezbářů. Mě zaujal tento ukázkový kraul.
Pojďme na pouť. Náměstí máme trošku z kopce nebo do kopce. Jak se to vezme a úplně nejvíc dole stalo pódium, kde vystupovala folková skupina Trdlo se švarnou zpěvačkou, klarinetistkou, flétnistkou a saxofonistkou.
A také cimbálka.
Dudaly se také písničky z Domažlicka.
Stánky začínaly nebo končily, jak se to vezme, v nejnižším bodě, kde hrdě stál stánek našeho malého roztomilého pivovárku Na Kopečku.
Když udělám menší exkurzi u stánků, tak třeba zde byl prodavač před deštěm dobře ukryt. I když bylo absolutně slunečno, člověk nikdy neví.
Prodávaly se věci nejenom praktické, ale i k potěšení
Do banky Crediras nosili lidé asi kačky v koších. Patrně dobrý úrok.
Součástí poutě byl také program. Hlediště bylo připraveno,
pak se jen zvedla opona a mohlo se začít.
K tanci a poslechu hrál flašinetář. Za sebou mě ve stanu k prohlédnutí další hrací stroje.
Nejsou jen vysocí flašinetáři, ale také malí prckové
Kejklíř Vlasta měl na povel tančící loutku.
Děti jsou nejvděčnější diváci a spoluúčinkující.
Siláci si mohli prověřit svoje svaly na siloměru.
Zahrávat si s ohněm mohou jen hasiči, a kdo to umí. Auvajs.
Ovšem z eskamotéra s ohně se vyklubal záškodník, snažící se přepálit lano následujícímu vystoupení provazochodkyně Katty.
Záškodnický čin se naštěstí nepodařil, a tak jsme s obdivem kroutili hlavou. Posuďte sami.
Někdy se do snímku dostala tak tak a brnkala skoro o rámeček
a někdy se do něj celá nedostala vůbec.
Tohle je poslední fáze saltoobratu, který skončil s úsměvem těsně nad zemí.
Vystoupení sledovali pozorně všichni.
Kdo je na umění, mohl si projít Venkovku, což je ulička s venkovní výstavou obrazů.
Další postupnou atrakcí na horní části náměstí byl výstup na věž kostela
Z výšky by se mohl zdát, že návštěva tak kdovíjaká nebyla,
ale při podrobnějším zkoumání bylo všechno o dost jinak.
No prostě mumraj, ale našla se i klidová zóna na výbornou kávu.
Doslova vrcholným číslem pro nejodvážnější byl kolotoč, který vás nejdříve vyvezl nahoru a pak roztočil.
No nejodvážnější, a co potom tohle.
Tuto stylovou paní jsem fotil
už v roce 2016.
Tehdy k nám přijeli rytíři na turnaj.
a nesoutěžili jen mezi sebou.
Tehdy jsem se pěkně zmaloval.
A ještě o rok dříve, zase přijeli Prusové, a také
sám velký Bismark. Vojenská přehlídka asi nebyla moc ke koukání.
No prostě u nás se dveře netrhly. Třeba v roce 2020 k nám přijeli tančit Rusové
s tankem Němci a s džípem Amíci. To byla Floriánka ještě otevřená.
Dost vzpomínek a zpět do reality nebo spíš ke shrnutí. Počasí pouti přálo, návštěvníků přišlo neúrekom, jak říkají Slováci, vše bylo vyvážené, jen pivo v plastu není úplně ono, a tak na závěr jsem si odskočil na točený.
Tak se příští rok stavte nebo zajeďte.
Související fotoreportáž jednoduše SVITAVY
