Věda by měla být povinná četba

Různé roviny, stejné principy. Makrosvět, mikrosvěty různých úrovní... který je pro nás názornější? Čitelnější? Srozumitelněšjí? Je to jedno. Hlavně, když umíme číst.

---------------------

Principy, na kterých věci fungují, se odrážejí ve všech úrovních života a existence. Ty principy by mohly být jasné, zřetelné, zcela materiální a viditelné ve světě běžných velikostí – pro nás, pro naše oko ideální. Ale z nějakého důvodu ty vazby nevidíme. Svět je pro naše chápání možná příliš velký. Proto nevidíme síť. Jenom jednotlivé linky. Ale už nedohlédneme, kam vedou.  Proto jsme se zavřeli do laboratoří a díky mikroskopům se snažíme číst ty samé příběhy ve zmenšené rovině.

Vše se dá odpozorovat a vzájemně propojit. Můžeme být ve své základní rovině mnohem moudřejší, když se poučíme z jiných rovin, které z nějakého důvodu vidíme jasněji. Zdá se, že každá z nich je odrazem všech ostatních.

Včera jsem četla zajímavý článek z oblasti onkologie a genetiky. (Jaroslav Zelenka: Buněčná senescence v časopisu Vesmír, březen 2012.) První odstavec:

 "Zhruba před 700 miliony let dostal život nový rozměr. A to doslova. Objevily se první mnohobuněčné organismy, které těžily z ekonomických výhod kolektivní velikosti a možnosti specializovat jednotlivé buňky na různé činnosti. Díky tomu se záhy úspěšně prosadily v konkurenčním prostředí a dodnes jsou dominantami ve světě ekosystémů. Mnohobuněčnost, stejně jako jakékoliv jiné kolektivní soužití, má však i své stinné stránky. Jednotlivé buňky už nedokážou přežívat samostatně a stávají se plně závislými na fungování organismu jako celku. Žijí si ve stabilním vnitřním prostředí, mají stálý přísun energie a na oplátku vykonávají vysoce specializovanou činnost. Veškerý jejich osud je určován shora a podřízen zájmům celku. Tak extrémní prostředí samozřejmě může fungovat pouze tehdy, pokud nikdo nepodvádí. A protože život je boj, podvodníci, kteří by chtěli zadarmo čerpat sociální výhody, se vždycky najdou. Jsou to rakovinné buňky."

 Najednou jsem nějak nevěděla, jestli právě čtu o vývoji mikroorganismů, nebo stavu a fungování společnosti, která je makro rovinou. Možná je to to spojení zadarmo čerpat sociální výhody, které Ing. Zelenka použil v předposlední větě odstavce… Možná prostě ta podobnost, ten samý princip tak moc bije do očí.  

 Rakovina. Je vidět přesně, jak vypadá rakovina na úrovni naší společnosti. A protože podvodníci se vždycky najdou, bují tato ve všech státech našeho uspořádání. Bude myslím potřeba najít lék na přebujelé zdivočelé podvodnické buňky v obou rovinách.

 To je ale úkol! Boj s rakovinou je tak těžký proto, že na buněčné úrovni je to celé příliš malé a v makroúrovni spolčenosti je to zase příliš velký projekt. Nebo není?