Jdete po městě a koukáte se na lidi: pozemšťan, pozemšťan, támhle skupinka pozemšťanů... a náhle mezi nimi - jednoznačně bytost od někud jinud. Po takových lidech se otočíte. Někdy i dvakrát. Inspirují vás a motivují ke vzpřímenému držení těla. Víte, co nosí bytosti z jiných planet ve svých kabelkách?
Zrcadlo je nejlepší přítel ženy. Budete asi protestovat, vždyť to se říká o diamantech. Ale musíte mi dát za pravdu, že pokud se žena ozdobí diamanty, potřebuje zrcadlo, aby se v té drahé nádheře viděla. Takže diamanty jsou sice nejlepšími přáteli ženy, ale zrcadlo je na žebříčku ženiných přátel přece jenom ještě o něco výš. Logicky.
Fascinují mě taková ta malá otvírací zrcátka, která tak hojně používaly dámy 30 let. Jak okouzlující, když si v něm pudrovaly nosíky a neskrytě opravovaly rtěnku. Je to pro mě vrchol elegance. Navíc ty staré černobílé filmy, ve kterých si dívka kontroluje líčka ve svém (zpětném) zrcátku a zpozoruje v něm náhodou Oldřicha Nového, do kterého se bezmezně zamiluje, jsou prostě nádherné.
Dnes, ve věku voděodolných řasenek, neslíbatelných rtěnek a otěruvzdorných make-upů jaksi kabelková zrcátka a pudřenky ztrácejí své opodstatnění. Navíc by jim v těch našich brašnách mohly ublížit klíče od auta, nebo plechovky slzného spreje.
Dnes jsem si tak kvaltovala centrem našeho malého velkoměsta a při pohledu na jednu spoluobčanku jsem musela výrazně zpomalit. Byla to spíš bytost z jiné planety, než spoluobčanka. Měla nádherné přímé držení těla, kráčela na vycházkové obuvi na vysokých podpatcích a na sobě měla bílé šaty s velkými barevnými květy. Nesla v každé ruce jednu tašku a na rameni elegantní kabelku. Najednou se zastavila (stála na těch nádherných podpatcích), položila si tašky na chodník. Vylovila něco z kabelky, otevřela to v úrovni obličeje a než se do toho zadívala, zatřásla hlavou, aby odehnala vlasy z obličeje. Zrcátko! Neuvěřitelné. Čas se zastavil. Všichni kolem dál kvaltovali, a jakoby tím patřili do jiné časové reality. Koukla na sebe, natočila svůj obličej na jednu i na druhou stranu, já málem narazila do dopravní značky zákaz stání, a když jsem se jí nakonec tak tak vyhnula, všimla jsem si, že se ta dáma na sebe lehounce usmála. Kdyby na sebe nanesla všechny rozjasňovače světa, naprášila novou vrstvu pudru a obnovila růž, nezářila by v té chvíli víc! Všechny vrásky byl pryč, i únava z celého dne. Věnovala si ten letmý úsměv, zaklapla zrcátko a když z chodníku zvedala svoje tašky, zdálo se, jakoby byly minimálně o polovinu lehčí.
Mě tím věnovala důležitou lekci. Všimli jste si někdy, jak se na sebe dívají ženy do zrcadl,a když se jen tak kontrolují? Málokterá při tom nezmění výraz ze „zamyšlené a ustarané“ na „ spokojenou a k světu“. I když těm úžasným kabelkovým zrcátkům možná už téměř odzvonilo, nepřipravujte se o jejich kouzelný vliv! Víte, dámy, na co jsou výlohy? A víte, jak se zbavit té hněvivé, únavové a přemýšlivé vrásky mezi obočím? Zkuste to jednou, nebo dvakrát a pak taky uvidíte, že z těch padesáti mužů, kteří vás ten den budou míjet, se jich minimálně čtyřicet devět za vámi otočí. Pak se také vypaří únava a vy se ve svých střevíčkách budete zase vznášet.
