Jak sme šli na Napoleona

Já su holka z Moravy. Zrodila sem se v dědině Tvarožná. Tam, každé rok, dycky dyž je kolem teho druhýho prosinca, tak dolítnó hordy vojáků (tož nekeří só fest švarní chlapci, nic naplat) a bijó se tam vo jeden kopec. Menuje se Santon. No, zdá se to byt nejaké národní sport Rusů, Francouzů a Rakušanů, že se tady každé rok sendó a dokazujé si, kdo je lepší.

 

 

Ten Napoleon je takové malé šedé vlčák. Zdá se docela neškodné a lehko se přehlídne. Dycky mluví v divné řeči ke svém vojákům a pak se ztratí mezi nima.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pak dojedó i vostatní císaři. Od rakous císař František a jeho armáda, mají hnědé uniformy s červenýma cetkama, a Car Alexander je vždy velmi honosný a nesleze z koňa. Když to začne, všeci se tam pod kopcem seřazujó a různě přecházijó a šikujó, že je i radost se kókat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když to ale přinde, začne strašné rachot, všeci střílajů až ušiska zalíhajó. Pse bych tam vůbec nebrala. By trpěli jak psi. Nikdo moc nepadá - to je jediný štěstí. Kdo by tam chcel ležet v tem mrazu. Jindá je třeba velký blato všude, a to je eště horší. To by každá paňmáma svýho pantátu pěkně hnala, dyby jí došel do sednice v zablácené uniformě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vo taj ten kopec se bijó. Řeknite mě, co na něm je tak zvláštního. (Leda ta kaplička, no, ale modlit se můžete chodit aj ke křížku a nepotřebujete celó kapličku.)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Névěčí parádu dělají tito pantáti, co nesó vlajky. Voni tam stojijó, a pořád se posilňujó z placatice. Jak je zima a s vlajkó nende běhat, tak je asi dosti nepohodlné tam stát. Pak už se kévó čim dál víc, až se vo prapor musijó vopírat. (Aspoň má víc užití...) Tento pán eště stojí pěkně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rusové nélíp vijó, jak se na zimu voblíct. A jejich markytánky só népěkňéší. Mají velké šátky a barevné jupky. Všude só slyšet bubny a Francózi mají taky píšťale. To se de do bitvy hned veseléš, když to všecko píská.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když slunko nad Slavkovem zapadá, je v celým ohňu aj Tvarožná. Všecko hoří. Koňové husarů majó vod huby páru a kóří se jim aj z hřbetů, jak běhali.

Všecek ten mumraj jak kdyby končil tuze nerad. Nikemu se z pole nechce. Všeci só zmrzlí jak h... a pijó spolem posilňující lektvary od markytánek všeci spolem. Rusi s Francózama i rakóští vojáci s tvaroženskéma sedlákama.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nevim, jak to ten malé císař dělá, ale zase vyhrál. Von je mysim přelstí každé rok. Je malé, ale šikovné. Vlk jeden.

Autor: Tereza Šírová | úterý 11.1.2011 16:30 | karma článku: 21,47 | přečteno: 2122x