3 věci, které je nutno koupit v Ugandě

Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.

Bosa.cz

 

Co že je potřeba koupit v Ugandě? Jo! Tak samozřejmě nejdřív mapu. (Pragmatický, co?) Garantuju vám, že v Evropě nemá vůbec cenu shánět mapu Afriky. Kdo cestuje, ví. Mapa je vždy nejlepší místní.  Dobrá. Máte mapu? Fajn. Kolo naložený a jedete? Fajn. Pak je potřeba koupit místní měnu. Doporučuju nedoufat, že ze své VISA karty vyberete všude bez problémů.

Třetí věcí, kterou jsme v Africe kupovali byla… Hej, to by mě zajímalo, co si myslíte, že to bylo.

Sukně.

Za celý týden, který jsme strávili v Kampale, hlavním městě Ugandy jsem nespatřila ani jednu ženu, která by nosila kalhoty. Všechny měly sukni, všechny perfektně upravené vlasy. Buď nadvázané hladkými umělými pramínky a spletené do originálních účesů tak, že vypadaly Evropsky, nebo měly hlavy umě ovázané barevnými šátky a vypadaly prostě božsky. Africky.

Sukně. Byla jsem tam fakt za exota. V zelených kraťasech! Měla jsem holé nohy a látku, která byla sešitá mezi nima, takže bylo vidět, kde mi nohy končí. Vydekukovala jsem, že je to divný a nedokázala ještě určit, jestli ty upřené pohledy, které nehnuly ani brvou znamenají, že jsou moje kraťasy jen „nezvyklé“, nebo že je to „pobuřující.“ To se fakt těžko odhaduje, když afričani nedělají skoro žádné girmasy! Na cestě venkovem jsem se potom cítila vyloženě nahá, jak na mě všichni nepokrytě civěli.

„Bóšáku, všichni na mě čumí. Vypadám asi divně. Abych se asimilovala, potřebuju sukňu.“

Je zajímavý, že chlapi vypadají ve všech částech světa více méně stejně. Všichni mají gatě. Někde si trochu jinak upravují vousy, někde nosí tuniku, ale jinak? Chlap nemůže udělat chybu. Prohřešek proti kultuře a vkusu je vysoce nepravděpodobný.

Na cestách jsem se naučila, že nositelkou symbolů kultury je vždy žena. (Přemýšlej o tom!) Ta benevolence v oblékání, chování  (a v důsledku také sexuálním chování!) která funguje v rozličných kulturách pro muže je omračující. Ale to, jaké daná společnost uznává hodnoty, mravy, zvyky a tradice je vždy vyjádřeno v postavení, oblékání, fungování a vnímání ženy.

Když mám žít v jiné kultuře, přirozeně se snažím vmísit. Ani tady v Africe jsem nechtěla vyčuhovat. Chtěla jsem se asimilovat a do té africké jinakosti se elegantně vsáknout.

Blbec. Nevšimal jsem si, že mám bílej ksicht. Ani sukně mě od zírání nezachráníla.

Kdo jste byli na promítání, víte, co to znamená.

:)

Autor: Tereza Šírová | neděle 2.2.2014 18:02 | karma článku: 17,30 | přečteno: 1470x