Že máme horší potraviny než na Západě? Právě naopak!

Řekněme si to otevřeně: co uděláte se západoevropským párkem, koupeným třeba v Mnichově? Inu, ohřejete jej a sníte. Co uděláte s východoevropským párkem, koupeným v Praze? Inu, ohřejete jej a - ó jé – můžete s ním dělat věcí ...

Slečinky a rozmazlení se pohoršují, že párek východevropský z magormarketu je prý takový humáč, že nad ním zcepení i pes. Ovšem opravdu hladový strávník - nezávisle na tom, zda čtyřnohý nebo dvounohý, mezi párkem západoevropským a východevropským nečiní pražádného rozdílu.

Zato ohřívání, respektive procesy tepelného zpracování již vykazují podstatné odlišnosti. Tepelně přeprocesovaný západoevropský párek už totiž můžete jenom vyhodit. Zato východevropský má širokou škálu dalšího využití.

Nejprve se rozblajzne v měkkou hmotu hadrovité struktury, která se sice nedá pozřít, ale dají se s ní báječně mýt podlahy nebo cídit vnější obaly kotlů parních lokomotiv. Při dalším vaření rozpustné částice párku vytvářejí s vroucí vodou tzv. párkovou páru, která znamenitě pročistí digestoře a ventilační systém budovy. Po odpaření vody v hrnku se na jeho dně nerozpustné částice formují do předmětů struskovitých tvarů, použitelných jako rekvizity pro filmy o mimozemských nestvůrách.

Další fáze procesu již mohou probíhat pouze v dobře vybavených laboratořích špičkových vědeckých pracovišť. Zatímco němečtí výzkumníci se zmohli toliko na ohřev hrnku, vypaření vody a tupý svar nerozpustného zbytku západoevropského párku s hrnkem, čeští vědci ohřívali hrnek přes žíhání a popouštění až k roztavení a vypaření, přičemž východevropský párek postupně přecházel v tvrdou amorfní a posléze krystalickou hmotu, jež navzdory nedokonalé krystalové mřížce převyšovala tvrdostí diamant a bylo jí možno snadno obrábět i vysokopevnostní legované oceli.

Při obtížně dosažitelné teplotě vypařování wolframu (5660 – 5670 °C podle stáří žárovek v kuřárně výzkumného ústavu, z nichž vědci wolfram vytěžili) vykázala škvařenina z východoevropského párku toliko drobnou změnu barvy a mírně sníženou elektrickou pevnost.

Podle odhadu předních odborníků se při teplotách nad 10.000 °C žvanec z východevropského párku štěpí v ostrohrannou hrubou drť, mající zhruba tisícinásobnou životnost ve srovnání s brusivy renomovaných západoevropských značek. Opotřebovaná brusná zrna z východoevropského párku je možné ještě použít jako materiálu pro výplň prasklin asfaltových či betonových vozovek a definitivní opravu dálnice D1. Kdyby existovalo pojivo odolné teplotám okolo 30.000°C, mohla by drť z východoevropského párku posloužit jako tepelně izolační štít pro průlet kosmických lodí hustšími vrstvami sluneční chromosféry.

Reakci východevropského párku na nejvyšší krátkodobě dosažitelnou teplotu 350.000.000°C výzkumníci nemohli ověřit, poněvadž pro povolení zkušebního výbuchu vodíkové pumy u silnice z Bečvár do Drahobudic zatím úředníci nenašli chlívek.

Nicméně i bez toho je naprosto zřejmé, že to západoevropský párek projel na celé čáře. Proč tedy ty nemístné řeči z visegrádské čtyřky?

I když nevím ... minulý týden jsem jednoho významného českého vědce spatřil v kaufáči v Žitavě, an chtivě hrabe v regálu s paštikami

Zřejmě, když je hlad, musí jít věda stranou.