To byste museli zdemolovat nejprve mne. Ovšem na mne demoliční výměr nemáte a pak - zdemolovat takové těžkotonážní individuum, jako jsem já, to byste na to museli jít s fortelem a ne s bagrem.
Byť realisticky připouštím, že i ten nejmenší demoliční bagr při volnoběhu by mi kaťata natrhl tak, že by je už nesešil ani sám pan primář chirurgie.
Jenže, milí demoličníci, já rád nahlížím oknem do světa ireálního, v němž můžu bezostyšně prohlásit, že 1 + 1 = -27,99 s opakováním, nebo že uhlíková ocel s gulášovou polívkou utvoří sekundární cementit, a přitom mi učitelka počtů nemůže udělit sardel a pan profesor z katedry metalurgie bezmocně zuře musí mi do indexu vepsat minimálně „za dobře“. A teď si představte, co se v tomhle báječném světě asi tak stane s vaším slavným demoličním bagrem.
Umí snad to vaše bagrisko zdemolovat moje někdejší podvečerní páteční výstupy z vlaků na tomhle nádraží?
Umí snad zdemolovat potvrzení o zkoušce z dopravních předpisů, co mi ve zkušebně nad čekárnou dal drážní komisař až když jsem odpřisáhl, že kolem jeho dcery budu vykružovat oblouky s poloměrem minimálně 25 metrů?
Či snad umíte zdemolovat vůni obláčku z tátovy učitelské nízkorozpočtové startky, jíž si na cestu domů pravidelně zapálil ještě na perónu?
Anebo si myslíte, že zdemolujete fotografii, jak 16. března 1939 fýrer pod narychlo sbastlenou cedulí „Leipa a. d. P. Stbf“ poněkud ledabyle hajluje?
Jakpak hodláte zdemolovat tu historku z listopadu 1918, kdy se u pana přednosty poprali inspektoři z Aussig a Reichenbergu při diskuzi, kterému dopravnímu úřadu Deutschböhmen je Leipa podřízena?
To jako fakt myslíte, že zdemolujete secesní litinové umyvadlo s obřadným nápisem „Aussig-Teplitzer Eisenbahn“, co bylo pod střechou u lampárny a jeden soudruh z provozního oddílu ho přikázal oddělat a dovézt k sobě na chalupu?
Cožpak to jde, zdemolovat fotograficky zvěčnělou pečlivost nádražního hoteliéra, jak své tři letní restaurační stoly pod verandou obřadně překrývá bělostnými ubrusy, nedbaje hutného čoudu z vedle posunující lokomotivy?
A jste pošetilci, když si myslíte, že jen tak zdemolujete majestátnost preambule „My, František Josef První, z Boží milosti císař Rakouský, Apoštolský král Uherský, král Český … atd. atd.“ listiny z roku 1896, udělující privilegované Ústecko-Teplické dráze koncesi ke stavbě a provozu normálně rozchodné místní dráhy z Řetenic přes Českou Lípu do Liberce.
Kdepak, vy bláhoví. Vy tak akorát zdemolujete to co je z cihel a trámů, poněvadž jinak to v tom světě, kde platí že 1 + 1 = 2, postavit nešlo. Ale v tom světě, kde tyhle počty neplatí, si ani neškrtnete. A to bude trvat, dokud tady budu já, případně podobní snílkové a blázni. Na urputnost, s níž jsme v našich hlavách zabednili vzpomínky, demoliční výměr nikdy nedostanete.
Jo jo, vážení. Zdemolovat nádraží, aby po něm nezůstalo nic, to je pořádná fuška.
