Nemyslím případ, kdy těžká literatura čtenáře duševně zruinuje tak, že mu hlava bezvládně klesne mezi stránky 122 a 123 a na pravý spánek se mu obtiskne text „Dobrou noc!“ řekla lady Smithová.
Znal jsem vznešeného učence, jenž, bezmezně oddán vědě (totiž vědeckému komunismu), zřídil si přímo v podkroví vysokoškolského ústavu marxismu-leninismu kutloch, v němž přespával, aby neztrácel drahocenný čas každodenními přesuny mezi ústavem a domovem, a mohl jej naplno využít ke studiu. A coby příkladný proletář v tom kutlochu měl akorát lampu, starou dveřní desku, dvě deky, lanšmíd, lžici, kudlu rybičku, a pak už jen knihy.
Jednou jsme v tom kutlochu diskutovali o úloze V. I. Lenina při vzniku československých železnic, kteroužto pro mne revoluční novinku soudruh vědec hodlal něčím doložit. I jal se systematicky přehrabovat kutloch řka, že všechny Leniny má pod postelí, poněvadž mají jednotný formát a jsou přibližně stejné tlustí. A tu vyšlo najevo, že postelí se rozumí dveřní deska obalená dekou a spočívající uprostřed kutlochu na čtyřech starých konvích od mlíka, úhledně obrovnaných jakýmsi piedestalem z Leninů.
„A co si dáváte pod hlavu, soudruhu docente?“ zajímal jsem se, nevida ničeho podobného polštáři. Bohužel už nevím, co tehdy odpověděl. Snad sebrané spisy nějaké jiné oplnovousované veličiny, snad klasická díla filosofie, snad sborníky přehledných dějin VKS(b). Kdo ví?
Asi jsem nějakej divnej, ale takový kutloch, kde bych měl jen knihy, lanšmíd a lžíci – to by přece byla věc báječná! Samozřejmě bych tam nesilážoval Leniny a podobné skvosty, nýbrž podstatně hodnotnější literaturu. Kupříkladu staré drážní předpisy, příručky pro obsluhu motorových lokomotiv s hydrodynamickým přenosem výkonu či sbírky oběhů lokomotiv Severozápadní dráhy. Přikrýt bych se mohl starými mapami, případně dílenskými výkresy pro opravy parních lokomotiv řady 556.0.
A už dávno mám promyšlené, na čem bych spočinul mojí přetěžkou hlavou. Úspěšně jsem to mnohokrát vyzkoušel při vlakových výpravách za mlada.
Už víte? No přece – celostátní jízdní řád, zvláště, obsahuje-li všechny vlepené opravy a je jak se patří ohmatán a odrbán. Pak je nádherně měkký a navíc se na něm proletářům zdají krásné sny o vlacích, co nikde nestaví.
