říkával náš RSDr. CSc, když do nás hustil, že vědecký komunismus je pro uvědomělého studenta důležitější než matematika, poněvadž matematika je věda abstraktní, kdežto komunismus je věda třídní.
K čemuž jeden repetent vzadu hučel, že to je blbost, protože když má v hospodě platit pět plzní, musí si umět přepočítat finance v kapse, kdežto jeho třídní původ je mu prd platný. Což jsme pak večer prakticky ověřovali v lokále „u opic“ a naštěstí nás zachránil kolemklopýtající soudruh podplukovník z vojenské katedry, byť přitom ztratil brigadýrku a žbrblal, že tak idiotské vojsko, které na základech vědeckého komunismu pinglovi objasňuje, že těch pětapadesát piv musí být zadarmo, nepřítele tak nanejvýš soucitně rozbrečí.
Inu, v každém případě je to věda, definovat, co je věda. Na základce nám stačilo, že věda je, když má vědec plnovous, bílý plášť a brejle. Na průmce jsme za vědu považovali plesknout o velké přestávce před sborovnou Vopičkovou z es-čtyři-bé přes zadeček. No a na vejšce byla hotová věda, kterak od výše zmíněných „opic“ nebýt odejit ústy napřed. A dnes? Co všechno je věda? Možná vlastně úplně všechno.
Vždyť si to projděme hezky po pořádku. Vstát ráno – to je hotová věda. Nepřizabít se po cestě bosky na záchod – to je věda jako řemen. Bez brejlí najít brejle – toť panečku věda. Najít dvě stejné ponožky - to je zapeklitá věda. A tak dál a pořád dokolečka. Vidět výplatní list a nedostat infarkt ze superhrubé a čisté mzdy – to je hrome věda. Navštívit odpoledne úřad a obejít se bez opakovací brokovnice – to je lidičky věda! Přečíst si noviny a nedostat z toho psotník – toť učiněná věda. Přežít den, aby mě z toho všeho neklepla pepka – hergot, to je věda!
A to prosím byla jenom věda o šťourání se v sobě samém! Co teprve, rozhlédnu-li se vůkol? Koho by ještě nedávno napadlo, že vědou mohou být třeba různé podoby a proměny mužství a ženství s jejich vzájemnými mocenskými dynamikami, zejména pak strukturami diskriminace na základě pohlaví? U Jóviše – to je věda! Ale raději se tomu moc nesmějte – takové čarodějné studijní obory vyhlašují kolikrát i renomované university. Kam se na tohle hrabe vědecký komunismus nebo diagramy mezních přetváření tenkých plechů s povlaky, kteréžto vědy jsem kdysi studoval já!
To nechť jsou potom klidně vědami i takové problémy jako třeba konstrukce maximálně minimálního rovnáku na ohýbák, klasická nesmrtenost chrousta, anebo význam poločasu rozpadu radioaktivních tkání organických sloučenin na rubu žilnatě rezavě chlupatého parním válcem přejetého listu jírovce maďalu pro sežratelnost jogurtu ve vypnuté chladničce staré Blažkové.
Což vede k poznatku, že i ta největší blbost se vždycky dá nějak vědecky odůvodnit. Pohříchu ještě ne všichni jsme natolik vzdělaní, abychom se adorováním podobných věd dokázali uživit, a musíme proto pracovat. Akorát – kdo nás uživí, až jednou budeme všichni vzdělaní? To bude hotová věda!
Nuže, v neděli se nemá ani pracovat, ani se rochnit ve vědě. Neděle jest dnem odpočinku a ráno má začínat poklidnou snídaní a dobrým kafetem.
Ačkoli, já vám řeknu, dobré kafe – to je NĚJAKÁ věda!
