Už zase plánují rychlodráhu z Prahy do Brna. I dali hlavy v hromadu a spočítali, že při ceně jízdenky 300 korun se denně sveze 19.000 lidí. No, no, no, milí plánovači ... (všimněte si, jak jsem shovívavý).
Až roku 2065 slavná rychlodráha Praha – Brno bude hotova, za tři stovky si koupím leda tak jednu nožku párku, ovšem bez hořčice a chleba. Tedy - pokud budu v metuzalémském věku ještě nějakého rozumného nákupu schopen.
Ale kde u všech všudy tu nožku dostanu, jestliže rychlovlak přes Českou Třebovou nepojede? Všechny pořádné vlaky přeci musely přes Třebovou jet a zastavit tam. Prostřídaly se lokomotivy, odpojovaly se vagóny a vyměnili se nádražáci. A už za Chocní zkušení cestující obsazovali strategické pozice u dveří vagónu, aby bezchybně vystartovali do bufáče pro pivo a párek.
Neméně vrcholný výkon musel podat z bufáče se vracející cestující, paralelně cválající s rozjíždějícím se vlakem. Sportovně povzbuzován kumpány z oken vlaku, v plném trysku jim postupně podal tři piva, pět tácků s párky a šestery partyzánky, načež, třímaje v levačce další čtyři kelímky a tři tácky, volnou pravačkou rval za kliky dveří vagónu, aby do něj elegantně naskočil, přičemž nesměl vybryndat piva a uklouznout po hořčici, kterou po peronu rozňahňal běžec o vagón vpředu.
Tak tohle, vážení, v rychlovlaku prý nebude. Nebudete ani muset opustit sedačku; mobilní bufet verze 12.0. vám místo piva přidělí jakousi globální břečku, párek nahradí ohřátým certifikovaným blivajsem a místo výhledu oknem na Českou Třebovou vám na stěnu pustí nějakou bezpohlavní reklamu. Děkuju pěkně, takhle jezdit z Prahy do Brna nechcu.
Můj dědeček dokázal o cestování tuctovým rychlíkem vyprávět hodinu, a jak jsme my dítka panečku naslouchala! Já umím o jízdě vlakem z České Třebové do Semanína napsat i knihu; možná by ji nějaký šílenec i četl. Nu a mé potomstvo snad ani netuší, že nějaká Česká Třebová existuje. Jaká to hanba! Holt časy se asi mění.
Ale, milí plánovači, až zase budete mudrovat o nějaké té rychlodráze, tak prosím dejte hlavy lépe v hromadu. Aby vám z toho nakonec zbylo trochu víc, než že při ceně jízdenky 300 korun se denně sveze 19.000 lidí. Jo a v Třebové musí být bufáč přímo na peróně a perón musí mít dlažbu, odolnou vůči uklouznutí po rozcintaném pivu a hořčici. (Všimněte si, jak jsem praktický).
