Tak kam? Do štamprdlárny nebo bombarďákovny?

Hnedky je mi nějak líp na světě, když nad krámkem hezky česky stojí „hrabárna“. To každý ví, že tam může hrabat takříkajíc do úplného zblbnutí a po krátké přestávce nanovo. Kdežto jak seconhandovat – to tedy nevím.

Ono vůbec by krámků s takovými pěknými českými a trefnými pojmenováními mohlo být povícero. Tak třeba než se dámy vydovádějí ve zmiňované hrabárně (obyčejně spojené s drbárnou), pánové by mohli zlé časy přečkat někde poblíž v zařízení zvaném kupříkladu frťanovna, štamprdlárna, prckárna (případně přesnější prckodosebekopárna), rumovna respektive tuzemákovna, borovičkárna, malagelovna, a tradičně po česku pivárna (spojená s kuřárnou neboli hulírnou, vypalovnou, špačkárnou, čvaňhákovnou či vajglovnou, jakož i s čumírnou, pokud by obrazovka v lokále provozovala fotbal), popřípadě v hučáku páté až osmé cenové skupiny zvaném klasicky vožralovna.

Abstinenti by se mohli zhulákat v džusárně, minerálkárně, sirupovně nebo nektarárně,(nejortodoxnější zelení pak za městem ve vodárně). Pakliže by se pán tvorstva nesnížil k vůbec žádnému popíjení, holt by to musel nějak přežít v nudírně, nebo zívárně, trpírně, lelkovně, nicnedělárně,  palcomlýnkovně, otupovně, usínárně, zdecimovně – zkrátka v nějaké zoufalcovně.

Fantazii se meze nekladou, zejména pokud jde o nápady praštěné. Zatímco dámám by se určitě zamlouvaly zmrzlinárny, dortíčkárny, štrúdlíčkárny, trubičkárny, rakvičkárny, kremroličkárny, palačinkárny, záskuskárny, šlehačkárny, slaďoučkárny (nutno odlišit od sladoven, v nichž by jásali spíše muži), pohárkárny a kafíčkárny, pánové by s oblibou vyhledávali autárny neboli auťákárny, bourákárky, žihadlárny, případně plechomiláčkovny; jednostopě vychýlení jedinci pak  motorkárny, dělící se na rejžárny, harlejárny jakož i pinckárny, fichtlárny a specialiozvané čoprárny.

Aby chlapi neztráceli drahocenný čas v bludištích prodejen textilu, určitě by jim skvěle posloužily jednoduché a přehledné trenýrkárny, spodkárny (eventuálně spoďárkárny), ponožkárny (lidověji fuseklárny), košilárny, svetrárny, kalhotárny neboli gaťatárny (jmenovitě džínsovny a teplákárny), bundárny, kabátovny, pižamárny, tričkárny a konečně i oblekárny, smokingárny, žaketárny a kravaťárny.

Dámy by se bravurně orientovaly v kostýmkárně, suknárně (sukénkárně; trochu jinam ovšem vede sukničkárna), blůzičkárně, vestičkárně, mikinkárně, kabátkárně, lacláčovně, plavečkárně, jakož i v podvazkárně, kalhotkárně a podprsenkárně (což by chlapi obratem přejmenovalii na bombarďákovnu a práskáčkárnu čili podprďárnu).

Regálová bludiště drogerií by elegantně přešla ve voňavkárny neboli čmuchárny, kartáčkárny, zubopastovny, pudrárny, gelovny, šamponárny a sprejárny, pro dámy speciálně ještě šminkárny a marfušníkárny, zatímco úklidové bojové prostředky by měli v úklidárně, sestávající z kyblíkárny, hadrárny, smetákovny, štětkárny, houbičkárny, jarárny, práškárny a dryjákárny.

Sucharské a často nejednoznačné názvy úřadoven by dozajista pookřály coby formulářovny, lejstrovny, žádárny či žádostevny, podavárny, potvrzovny (potvrďovny a ještě hezčí potvrďárny), hodily by se i oblbovny, otravovny, buzerárny, rozčilovny ba (s odpuštěním) přímo nasrávárny.

Banka pracuje s penězi, tudíž by to přirozeně mohla být penězárna, respektive bankovkárna, ale taky moderně bankomatovna nebo bezhotovostovna. Některým bankovním domům by velice slušel výraz poplatkárna, vysloveným gaunerům pak penězožrádelna nebo ožebračovna.

Nejnevinnější dítka by dle individuálních potřeb navštěvovala panenkárny, panáčkárny, človíčkárny, míčkárny, medvídkárny, opičkárny, kočičkárny, pejskárny či žížalárny (obecněji mazlíčkárny nebo zvířátkárny), vyspělejší potomstvo pak stavebnicovny, člověčenezlobírny neboli pindikárny, autíčkárny, vláčkárny, letadélkárny nebo koloběžkárny, a konečně dorost by se uchýlil do notbúkáren, tableťáren, mobiloven, androidoven, esemeskáren, ememeskáren, interneťáren, fejsbúkáren (ksichtoknihoven), twiťáren, skypeťáren, onlajnoven  a mnoha dalších roztodivných provozoven.

Třeba zahrákdáři by jistě uvítali zahrádkárny a ještě více specializované sazeničkárny, rýčovny, lopatkárny, hnojivovny nebo zničitkrtkárny. Kutilové by jásali nad kutílnami, sbastlitevnami, bazmekárnami, šroubečkárnami, camprdlikárnami, hajzlikárnami a šteftíkárnami. Muzinkati by se vrhli do kytaráren, bubnáren čili bijáren (od slova bicí), skřipkáren, klavíroven a triangloven.

Gentlemanům, kteří dámám kupují květiny a nerozenají tulipán od kopřivy, by výrazně pomohly tulipánovny, karafiátovny, růžárny, sněženkárny či orchidejovny, ačkoli by se určitě našli světáci, nazývající tyto prospěšné provozovny kytkárnami ba i košťatárnami.   

A tak by to mohlo jít do nekonečna. Až se jednou budete nudnou ulicí ubírati třeba k domovu, porozhlédněte se vůkol. Určitě zříte desítky, ne-li stovky nic neříkajících a rádoby světově se tvářících nápisů nad vělijakými krámky, obchůdky i velkprodejnami. A zkuste třeba majiteli nárožní prodejny Krkoshka bakeshop vylíčit, jak krásně by se mu tam vyjímalo Krkoškova rohlíkárna.

Zatímco pana Krkošku za sebou poženete přes celé město, můžete ještě za běhu vymýšlet další krásné slovotvary; nebudete první ani poslední. Ošetřovnu a obvazovnu už na poliklinice mají, a Invalidovna je dokonce i v Pražákárně.