V čumění z okna obecně byla přebornicí stará Blažková z naší ulice, jež svou Beobachtungsstelle až na hygienické přestávky neopustila poctivých čtyřicet let. Nevíte však prosím někdo, jaký je světový rekord v čumění z okna vlaku?
Ono totiž u okna ve vagónu to tak jednoduché nebývá. Zmíněných čtyřicet let by zřejmě nevydržel ani ortodoxní čumil s extrémně rozvinutou masochistickou úchylkou v potlačování urinárních procesů. Nehledě na skutečnost, že u vlaků by se dosažený výkon v čumění slušelo udávat spíše v kilometrech než v letech.
Záhodno rovněž vzíti v úvahu, co ubíhá za oknem. Tak třeba z Prahy do Košic, což přes Bohumín čítá úctyhodných 705 km, je to pohodička, poněvadž s výjimkou tmy v několika tunelech je stále na co čumět. Obtížnější to bude například na transkontinentální dráze v jižní Austrálii, kde v rozpálené červenohnědé placaté pustině mají úsek 478 km bez nejmenšího obloučku a jediným čumilovým povyražením jsou výhybky a pár baráčků v několika mezilehlých stanicích.
Přímo stachanovské výkony v čumění oknem nutno podávati v široširé Rusi i Bělorusi, kde vlaky uhánějí lesem, respektive mezi dvěma zalesněnými pruhy, ochraňujícími želéznuju darógu před větrem a sněhem. Dřevnaté peklo je přerušováno pouze ve stanicích a na mostech přes řeky, což na čumilovu psýchu klade nároky, které drtivá většina osazenstva vlaku není sto splnit a obratem podléhá vyčerpávajícímu spánku.
Můj osobní rekord v předmětné disciplíně činí solidních 1102 km a zapsal jsem si ho cestou mezi Moskvou a Brestem, kde výše popsané a níže vyfotografované dřevnaté peklo místy vykazuje až záviděníhodnou důkladnost. Navíc mou koncentraci na výkon manželka ustavičně vyrušovala žádostmi o donášku čajů a mluvením, jehož téma s čuměním ani jednou nesouviselo.
A co Vy? Vydržíte z Prahy aspoň do Rostoklat, když už na starou Blažkovou nejspíš nemáme nikdo?
