Já to samosebou kdysi věděl, neb jsem z marxismu-leninismu měl jedničku. Nežť po třiceti letech se mi ta „věda“ smrskla na poznatek, že Kapitál je čtivo, jež unaveného čtenáře v ložnici do dvou minut spolehlivě dovede k chrápání.
A že „Kapitál“ býval na ÚMLu (Ústav marxismu-leninismu) na našem PBIsRSI (Politicko-brigádnický institut s rychlokurzem strojního inženýrství) v Liberci nějakým šlágrem!
A tak jeden spolužák navrhl, že založíme marxistický kroužek a uděláme osvětový zájezd do západoněmeckého Trevíru, jelikož se tam autor tohoto díla soudruh Marx narodil. Soudruha RSDr. z ústavu z toho ovšem málem klepla soudružka pepka a ostatně kroužek nevznikl, neboť jeho potenciální členové se nemohli rozpomenout jestli jsou ještě v SSM, pak odmítli ústavem plánovaný náhradní zájezd k bronzovéhmu marxistickému masívu mezi paneláky v Karl-Marx-Stadtu a nakonec dostali na budku v restauraci „na Krákoře“, když na mísních štamgastech chtěli demonstrovat podíl piva na polidštění opice. Třešničku na dort dodatečně obstaral onen spolužák-navrhovatel, jenž o prázdninách v jadranském Koperu oznámil, že jde na malou, načež zdrhl do Terstu a první co tam udělal bylo, že ukradl pohlednici a napsal na ní srdečný pozdrav našemu soudruhovi RSDr.
Nu - čo bolo, to bolo, terazky sme inžinieri a k zájazdu do Trevíra nám nie treba volakých legimácií a ÚMLu. A když se tam nedávno mohl producírovat soudruh „prezident" Junckers, proč by totéž činiti nemohl bývalý soudruh „student" Šindlauer?
Bronzový dar čínských soudruhů městu Trevíru ke zdejšímu Simeonstiftplatzu přišroubovali teprve před měsícem. Po soudruhu „presidentovi" Junckersovi tu dnes neštěkne ani pes a naštěstí nikoho nenapadlo (alespoň prozatím) náměstí přejmenovat na Karl-Marx-Platz.
On má Karl tak trochu smůlu. V Trevíru jsou mnohem zajímavější věci, než nějaký ten marxismus. Třeba fascinující Porta nigra, jediná zachovalá ze čtyř římských bran z druhého století našeho letopočtu
Nebo jen tak zaparkovaný a ničím k ničemu nepřivázaný velocipéd pana faráře u bočního vchodu do kostela Panny Marie.
Nebo bezpočet lahví moselských vín ve sklípcích utopených v městském podzemí.
Jo - a na to nejzajímavější bych málem zapomněl: čirou náhodou, nejspíš pod revolučním záhrobním dohledem Karla Marxe, jsem až v Trevíru našel, že mým kapitálem není ani rodina, ani hlava, natož konto v bance, nýbrž:
Súdruh Marx, henten kapitál je naozaj ten môj! A fšetky obrázky som zrobil ja.
