Ovšem vlak se mohl tratí prohnat bez servítků a navíc se v obloucích aktivně naklápět, kdežto já musel cestou prošmejdit kdejaký pozoruhodný kout a navíc natřikrát aktivně konzumovat svačinu.
Ech, šest hodin sem, šest hodin tam! Každopádně za šest hodin toho uvidím mnohem víc než za dvanáct minut a taky za šest hodin vymyslím výrazně více pitominek, než za dvanáct minut. Nevěříte?
Tak jedem:
To jsem netušil, že opuštěné stavědlo na nádraží může být vyšší než obývaný zámek na skále. Safryš, to musela ale být bohatá dráha!
A taky, neměl pan stavitel skálu pod zámkem utnout tak zhurta. To furt bylo „základová plocha“ a „stavba povolena“ a teď už to výš holt nepůjde. Ale dívá se na to zdola hezky, že?
Zámecký pán si tudíž aspoň vymyslel všelijaké věžičky, obloučky, štítečky a další skopičiny. Dnes by mu to na stavebním úřadu natož u památkářů dozajista neprošlo.
Zámek - nezámek, každou pořádnou krajinou musí jezdit vlaky a basta. Musím se pochlubit, že jsem zvládl hned čtyři činnosti najednou, a sice přežvykovat svačinu, čumět po ženskejch dole na cestě, naštelovat Fotografyho přístroj a ještě zdokumentovat vlak. Jemináčku, o chlapech se říká, že nezvládnou více než dvě činnosti současně - nejsem já nakonec ženská?
Představte si pane Fogl, minulý týden tady z rákosí vylez nějakej blbej pták s oštemlovaným lejstrem, že prej náš kačák nesplňuje ustanovení § 4 odstavec d) zákona č. 547/2017 sbírky ptačích zákonů „O provádění brodění dvou a více ptáků ve vyhrazených částech ptačí unií schválených vodních ploch, ve znění pozdějších předpisů.“ No, neklovnul byste mu jednu?
„Ten, kdo nosí Krista“ by mne vzhledem k mojí mužné váze přes řeku takhle elegantně asi nepřenesl. A dost možná by pragmaticky podotkl, že pro takové případy místní pokrokové zastupitelstvo už před půlstoletím nechalo řeku překlenout celkem zdařilým mostem.
Když už tulák při toulání zavítal do hezkých krajin, má se pořádně rozhlížet, aby si ty hezké krajiny zapamatoval, aby si na ně vzpomněl, až budou jednou blbé časy. Tulák, jenž si toulání blbě pamatuje, může hezké krajiny vyfotografovat, ale musí se pak v blbých časech pořádně rozhlížet, aby si vzpomněl, kam tu fotografii zašantročil.
Tento obrázek v hluboké úctě věnuji autorovi jedné rigorózní práce nadepsané Problematika implementování metody simulace integrovaného vodoteče optimalizací limitovaného modelu urabnizace povodí aplikováním monitoringu multidisciplinárních korelací zainteresovaných faktorů.
Před sto lety se čtyři kilometry mezi obcí a jejím nádražím považovaly za výhodnou docházkovou vzdálenost. Dnes, pokud občan nemá perón čtyři metry od postele, do vlaku ho nikdo nedostane. A tak holt na nádraží už dávno žádný vlak nezastavuje a pan mašinfíra se tu akorát šklebí na fotografy.
A víte co, vy samozvaní nositelé pokroku? Jděte se vycpat se svejma předraženejma koridorama! Nám se líbí trať, kde jede vlak tak pomalu, aby motýli mohli otevřenými okny svobodně létat dovnitř a ven. Akorát teda vagony musejí mít otevírací okna, což je dnes dost zásadní problém.
Opuštěných železničních tunelů u jsem viděl – ó jé. Ale opuštěných silničních tunelů, alespoň v dosahu rodné hroudy středoevropské zase tolik není. Tak tady u řeky máme aspoň jeden.
Jeden můj kamarád s oblibou fotografuje vlaky na pozadí stromů. Na truc přináším obrázek stromů na pozadí vlaku. Ahoj Klondajku!
Zůstaňme prosím, tak sedět, tak pěkně nám to sluší, s jakým oduševněním, beze vší strojenosti a škrobenosti vypulujeme oči na krajinu. Jistěže si myslíme, jak to bude krásné, až na jaře místo těch pustých míst nyní rozloží se tu koberec lučních pestrých květin, kterejžto koberec vobjímá potůček a my sliníme tužku, sedíme na nějakém pařezu a píšeme básničku do blogu i-dnes.
Nejsem si jist, zda bych dnes ještě dal výpočet staticky neurčitě uložené prutové soustavy, ale jsem si bezpečně jist, jakou přezdívku měl docent, který nám to přednášel: Styčník.
A pan profesor, jenž na mne kdysi při zkoušce z částí strojů dorážel rafinovanými otázkami, by taky asi nerozdýchal, pokud bych rozšafně zahlásil: jářku, na šnekovém soukolí u nás na rybníčku na nějakém tom milimetru plus mínus autobus vůbec nesejde, není-liž pravda?
Tak, kdo bude rychlejc v cíli po patnácti kilometrech v okresním městě? Zatímco odjezdový „klacek“ před vlakem je ještě „na stůj“, motorkář už pečlivě zahřívá svůj stroj. Ale jen co se rameno „klacku“ ohne nahoru, budeš mít co dělat, milý mothoristo. Tenhle motorák to v obloucích totiž bude taky pořádně klopit!
A víte, že nakonec ani nevím, kdo byl v cíli první? Koneckonců, kdo si má takovou pitominku pamatovat ...
Hlavně, že fšecky obrázky jsou moje.
