Některé firmy nabízejí zaměstnancům originální benefit: spánek neboli chrápání na pracovišti. A nešlo by to náhodou nabídnout taky v obráceném gardu – tedy jako benefit: práci na chrápališti?
Ona totiž představa těch zlepšovatelů, že 30 minut spánku na pracovišti pracovníka vybičuje k vyšší kreativitě a produktivitě, je dost naivní a může být dokonce velice zrádná. Kdyby tenhle benefit například nasadili na mne, tak garantuju, že bych se po půlhodině neprobudil svěží a kreativní, nýbrž by mě po třech hodinách probudili úplně vyčerpaného, přiblblého a agresívního. Což znamená, že bych buditele bacil prvním, co by mi padlo do ruky. To jest nejspíš myší od notbúku.
No budiž, já to do penze už nějak doklepu i bez benefitu. Ale jsou zaměstnanci, kterým bych dopřál nikoli chrápání na pracovišti, nýbrž práci na chrápališti. Dokonce bych jim to chrápání přísně nařídil. Je to jednoduché: ráno by nastoupili šichtu a okamžitě zachrápali. Od 12 do 12,30 by měli nárok na probuzení a směli by pracovat. Ale jen půl hodiny, ani o minutu déle. Jinak by si totiž navykli pracovat, což by pro ně a hlavně pro celou společnost mělo katastrofální důsledky.
Dokážete si vůbec představit, jakou paseku může udělat zaměstnanec, který pracuje místo toho, aby řádně chrápal? Znám plno zaměstnanců, kteří, kdyby nepracovali ani minutu, prospěli by miliónům lidí. Ba, i celým národům a kontinentům. Za třicet minut je jeden takový dříč schopen napáchat škody, které jsou penězi nevyjádřitelné a na jejich nápravě se bude podílet třeba i několik generací.
Takového ochrapu stachanovce bych klidně odměňoval desetinásobkem průměrné mzdy, jen aby proboha nepracoval. Protože kdyby pracoval, škoda vzniklá jako následek jeho práce by dosahovala přinejmenším miliónnásobku jeho vysoce nadprůměrné mzdy. Nic by se nestalo ani kdyby takových stachanovců byly stovky i tisíce. Byli by shromážděni v chrápalištích v centru Prahy či Bruselu, měli by k chrápání služební postel s vlastním buditelem, pyžamo, klapky na oči, rohypnol a ti starší i nočník nebo pleny. Každá skupina chrápajících by měla svůj chrápací výbor s předsedou ochrapou, který by za tuto funkci měl příplatek. Na půdě chrápaliště by chrápající měli chrápačskou imunitu a pro vyšší efektivitu chrápání by mohli mít jednoho chrápajícího asistenta. No – co říkáte; docela zajímavé zaměstnání, není-liž pravda?
I když – já vám nějak nevím. Pro mne by to asi moc nebylo. Představa, že svůj pracovní život prochrápu za mrzský desetinásobek ... a co budu dělat o víkendu? Jako pracovat? Dejte pokoj!
Já se raději o víkednová rána tu a tam drobet vychrápu, a klíďopíďo zadarmo. Vždyť ten pocit, že se v neděli ráno probudím a je mi fajn, ten je k nezaplacení.
