Nepovolaným vstupovati do tunelu jest nepřípustno

jelikož v něm klepou kosu, ve tmě nic nevybrejlí, přerazí se o pražce, trapně hodí tlamu a jak vstanou, zvalchuje je rychlík. Čímž oni přijdou o podívanou kdekoli mimo tunel a stát přijde o daňové rezidenty.

Pro dráhu je tunel věc báječná. Kdejaký výmysl matičky přírody nemusí vlak odevzdaně objíždět, nýbrž skrz dotyčný výmysl profrčí jako splašený krtek.        

To všechno je sice fajn, ale co v tunelu uvidíte? Už to řekl jistý klasik: já bych prosím věděl - ale to nemůžeme použít. Já zato moc dobře vím, co uvídíte, když necháte tunel tunelem a prohlédnete si ten výmysl matičky přírody.      

Jednou jsem navrhl manželce, že bychom se mohli přestěhovat do toho baráčku u tunelových portálů. Že bych se usadil na zápraží nad tratí, upíjel ze sklínky víno a zapisoval si čísla projíždějících lokomotiv. Fakt nevím, proč se si tehdy žena ukrývala hlavu do dlaní.

Už prehistorické stavební příručky pravívaly: pakliže není nic k vidění uprostřed tunelové roury, buďtež náležitě ozdobeny alespoň tunelové portály. Zrovna tady byl roku 1893 pan stavitel nejspíš pěknej škrťa, ale – jsem zvědav, jak budou naše dnešní tunelové portály vypadat v roce 2143.      

Poučen, že v tunelu prodlévati jest nepřípustno, jal jsem se pěkně podle řeky obcházet výmysl matičky přírody.  

Nějací ještě disciplinovanější občané se k podobnému počínání dokonce vyzbrojili motorovým loďstvem, jímž mi romanticky rozvlnili obrázek.

Plavci mizí směrem někam k oceánu za devatero meandry a zdymadly, zatímco já vystupuji do vinic, abych tam nahoře přehlédl, který že výmysl matičky přírody to vlastně ty tunely provrtaly.   

Věru hezky si to matička nalajnovala. Navíc vnukla člověčenstvu, že v tak hezkém koutě nejde dělat nic jiného, než pěstovat víno.   

Tak, a jsem nad tunely. Až tam dole pojede vlak, tak ho uvidím. Kdežto nikdo z vlaku mě tady nahoře ve vinici neuvidí. Jak málo člověku stačí ke štěstí.

Věřte nevěřte, vinice i bez jediného hroznu může nadchnout. Dokonce nadchne i neznaboha, jež sice nerozezná ryzlink od rulandského šedého, ale tuší, kdy mu sedmdesát metrů pod nohama jede vlak tunelem.  

Kdyby dráhu kdysi dávno vedli přes kopeček a ne tunelem pod ním, mohlo se P.T. obecenstvo kochat něším podobným, jak já. Ale – skoro všichni pasažéři ve vlacích dnes čumějí do mobilů, tak by z toho stejně asi nic neměli.

Je prostředek podzimu, já stojím v košili s krátkými rukávy u vinice a vlakům tam dole počítám vagóny.

Vida, co lze najít nad tunelem: prototyp dovolenkového přívěsu pro náruživé nimrody.

To jsem netušil, že po sklizni hroznů vinař ještě ani náhodou nemá padla. Na tohle muselo padnout pěkných pár demižónů s barvami.  

Tohle v tunelu taky asi neuvidíte. Matička příroda si umí vymýšlet ještě líp, než souška učitelka o výtvarné výchově.   

Dočista omámen jsem dokonce v jednu chvíli zapomněl na tunely. Nepoučitelné romantiky by samotné neměli poštět do matičky přírody.

A obšlapavatele železničních tunelů už vůbec ne. Ti ať se na vinice radějí dívají tam odzdola od těch zpropadených kolejí.

Ale zase, na druhou stranu: nepovolaným vstupovati do vinice jest nepřípustno, jelikož v ní klepou kosu, mezi révami nic nevybrejlí, přerazí se o dráty, trapně hodí tlamu a jak vstanou, zvalchuje je vinař. Čímž nepovolaní přijdou o podívanou v tunelu a manželka zůstane v tom bílém domku u tunelových portálů bez výplatního rezidenta.

Fšechny obrázky jsou moje.