Na sovětské reprezentanty už nemáme

Ale vyrovnáme to nadšením, chytrostí a českou (to se nedá napsat slušně). A zatímco sovětští reprezentanti se zmohli jen na rychlou nízkou hru vysoké úrovně, my jsme neporazitelní v pomalé vysoké hře nízké úrovně.

Když náš volejbalový útok v dorosteneckém okresním přeboru neměl zrovna světové parametry, hulákal trenér z lavičky rozlícen: „Tohle byl výskok, ty lemro? Sovětští reprezentanti mají dosah 340 cm! Tohle by zablokovaly i starší žákyně!“

Což od něj nebylo fér, poněvadž od starších žákyň bychom tehdy čekali mnohem fajnovější věci, než blokování volejbalových smečí.

A propó, každý volejbalista potvrdí, že sebelepší útok je houby platný, když efektní smeč na druhé straně sítě ta největší lemra vybere jenom proto, že se mimoděk poflakovala v pravý čas na pravém místě a náhodou měla ruce před tělem. Mnohem účinnější bývá moment překvapení. To znamená, že do poslední chvíle ani jeden mančaft netuší, jak a kudy bude útok proveden.

Všeobecný zmatek odstartuje lemra č. 1, jejíž podání letí úplně jinam než ona sama zamýšlela a ostatní lemry očekávaly. Tím je zaskočena lemra č. 2 na druhé straně sítě, jíž v poslední chvíli dojde, že podání nesměřuje na ni, ale na lemru č. 3 vedle. I zvolá lemra č. 2 na lemru č. 3 „máš!“ Lemra č. 3 v domnění, že lemra č. 2 volá „mám!“, drbe se v rozkroku, a jakmile jí dojde že podání lemry č. 1 letí přes síť, uvědomí si, že lemra č. 2 nevolala „mám!“ nýbrž „máš!“ a oboří se na ní slovy (to se nedá napsat slušně). Naštěstí s nasazením zdraví příjem dá lemra č. 4, k níž se mezitím podání lemry č. 1 neplánovaně stočilo, přičemž lemra č. 3 nedopatřením přišlápne nohu lemře č. 5 a vyzuje jí pravou botu. Příjem lemry č. 4 ovšem neletí k síti na lemru č. 6, jak bylo původně všeobecně očekáváno, nýbrý letí za zadní lajnu, kde momentálně žádná lemra není. Lemra č. 6 od sítě usoudí, že tak daleko, aby zpracovala příjem lemry č. 4, nepoběží, proto vyburcuje lemru č. 3, aby se nebavila s lemrou č. 2 a aby doběhla za lajnu vybrat příjem lemry č. 4., což křikem „dva!“ provázejí lemry č. 4 a 7. Lemra č. 3, otočena záhy k síti, bagrem uvrhne přihrávku do míst, kde ji smečařské lemry č. 2 a 7 absolutně nečekají, načež společně s lemrou č. 4 vojalí „tři!“ na lemru č. 6, která se fláká uprostřed hřiště, aby to nějak dala přes síť. Lemra č. 6 ovšem zapomněla, že už je „tři!“, udivena oponuje, že je teprve „dva!“ a flákání nepřeruší. Když jí dojde, že lemry č. 4, 7 a 2 řvou, že není „dva!“ ale „tři!“, zjistí, že přihrávka padá přímo na lemru č. 5, a zvolá na ni „přes!“ Lemra č. 5, zaměstnána nazouváním boty, nemá nejmenšího ponětí, oč jde a instiktivně ruce vymrští nad hlavu, aby si ji chránila. Přitom dá nechtěně facku vedle se flákající lemře č. 4, které díky tomu docvakne, že se lemry č. 2 a 7 mylně domnívají, že za dezorientovanou lemru č. 5 zaskočí lemra č. 3, která ovšem nemůže hrát „tři!“ poněvadž už hrála „dva!“. Když to dojde lemře č. 7, přiskočí k lemře č. 5 a v poslední možné chvíli odbije míč někam nazdařbůh přes síť, přičemž se převalí přes lemru č. 6, která, když viděla, že se ostatní lemry flákají,  vyběhla pomoci lemře č. 5 a musela se přitom přikrčit  před lemrou č. 3, která ztratila rovnováhu, když uklouznula během návratu z po za lajny.    

Na druhé straně sítě k překvapení všech míč nazdařbůh volně dopadá na zem uprostřed hřiště, protože lemry č. 8, 9 doufají, že útok vybere lemra č. 11, zatímco lemra č, 10 křičí na sudího „čtyři!“ v přesvědčení že útoku předcházela nikoli tři, ale čtyři odbití. Lemra č. 12 přestane tleskat lemře č. 1 za její překvapivě účinné podání, načež obě lemry 1 a 12 spílají lemrám 8 až 11, že se na hru úplně (to se nedá napsat slušně) a že mistrné podání lemry č. 1 tak bylo uplně na (to se nedá napsat slušně). Lemry č. 2 až 7 naopak jásají, že bez námahy získaly bod č. 13 a že soupeři jsou pěkné lemry.

Takže – na dorostenecká léta už si vzpomínáme jen těžko, na starší žákyně raději nekoukáme, abychom neupadli do spárů #Meetoo, náš dědský volejbalový útok měl ke světovým parametrům dost daleko a na sovětské reprezentanty už fakt nemáme.

Zato místo jedné lemry má nyní náš mančaft lemer šest, a když pět jich povyskočí o 10 cm a šestá to dá nazdařbůh přes síť, nebudou na takovou českou (to se nedá napsat slušně) sovětští reprezentanti mít ani náhodou, a nakonec vyjde najevo, že jsou ještě větší lemry, než my.