A čím víc jsem omámen kol nich kroužil, tím víc jsem byl šťastnější, že jsem si je nevzal. Však by mi tatíček stát hnedle poklepal na rameno: Tak, kdepak jsi k tomu, holoubku, přišel? A na berňáku o tobě už vědí, plátče milý?
Zdaleka jsem nebyl prvním, kdo kolem těch miliónů chtivě kroužil a nakonec si je taky nevzal. Takových plašanů jako jsem já, těch už tady bylo, jéje! A taky to asi byli pěkní škrťové, když, stejně jako já, nechtěli mít nic společného s berňákem.
Patrně plašanů bylo moc, a tak jim u miliónů zřídili parkoviště. I ten největší autobus na něm je ve srovnání s milióny titěrnou hračičkou.
Milióny jsou pospolu krásně poskládané. To víte, taková kvanta nemůžete přehazovat vidlemi jako nějaký sedlák stachanovec.
Stěna z narovnaných miliónů je sice kapku děravá a zajímavě průhledná, zato ale rezolutně přehrazuje celé údolí.
Jako rodný panelák: byt č. 24, třetí patro od šestého vchodu vpravo – hledej, šmudlo.
Jako to říkali v kampeličce: "z milimetrů jsou kilometry, z haléřů miliony. Pracuj a šetři!" Tady pracovali, leč maltou nešetřili.
S milóny se dá i špásovat. No řekněte sami – co to je?
Trochu napovím: toť průhled skrz milióny směrem vzhůru.
Milióny jsou přímo prošpikované chodníky, brankami a všelijakými průchody – ovšem kdejaký šlejška se do toho bludiště výš k nebi jen tak pro nic za nic nedostane.
Jakou barvu má milión? Jen si račte vybrat. Jeden je načervenalý, druhý hnědošedý, třetí je pěkně do rezava.
Co je to tam úplně nahoře? Přeci rozhledna! Ale abyste se mohli rozhlížet, musíte si nejprve koupit jízdenku na vlak.
Vidět všech šestadvacet miliónů najednou dost dobře nejde, to by musel být prostor nějak víc než třírozměrný a vy byste se potřebovali nějak rozdvojit nebo roztrojit. Ani foťák to moc nepobral.
Kdyby někdo moc nepobral němčinu, tak těch dvacet šest milionů bylo cihel. A nikde na světě nenajdete větší cihlový most, než mezi Plavnem a Cvikovem v Sasku.
Ač sám se nehýbaje, k uspíšení pohybův prospěšných nechť on všecek jest
Tak vidíte. Když už člověk konečně najde šestadvacet miliónů, tak si je zase nemůže jen tak odnést domů. Ovšem, ruku na srdce – není to takhle lepší?
