Máte ve firmě mudrlanty?

Určitě máte. Každá firma musí hýčkat jisté procento mudrlantů, jinak by nebyla schopna rozvoje a inovací, a poněkud stereotypně by trh obšťastňovala pazourkovými pěstními klíny první generace.   

Samozřejmě ve firmě nemohou být jenom mudrlanti. Kdyby všichnu zaměstnanci jen mudrovali, tak ty pěstní klíny nemá kdo vyrobit a prodat, načež zaměstnanci pojdou hlady a panu majiteli finančák úředně rozhodí sandál.   

A proto my zaměstnanci mudrujeme, ale jen přiměřeně.

Takový pracující mudrlant po hodině rachoty v kanclu náhodně pohlédne z okna a první, nač si vzpomene, je pružná pracovní doba, a že ji vlastně moc nevyužívá.

Tohoto provokatéra určitě konkurenční firma dobře zaplatila, aby ostentativním lelkováním před oknem demoralizoval i tu nejangažovanější brigádu kapitalistické práce. Jak může jít práce mudrlantovi od ruky, když je venku tak pěkně? Navíc - práce nemůže jít, poněvadž nemá nožičky.

Proto mudrující pracující chutě sáhnou po pružné pracovní době, vybodnou se na konkurenci a proradně opustivše soustruhy a open space kanceláře vyrazí jen tak pro nic za nic do prosluněného pozdního odpoledne.  

A místo k nástěnkám s diagramy o plnění ppm a ROS zvedají mudrlanti zraky k hájkům a remízkům, statečně vzdorujícím zapadajícímu sluníčku a mrznoucímu podvečeru pracovního dne.   

Jednou za uherský rok přece nemusíme být orientováni furt jen na zákazníky. Takové hospodářské zvíře ev. č. 18554C si tu a tam taky zaslouží pozornost.

Až tady za čtyři měsíce uzrají třešně, pokrokový chlebodárce vyšle mudrlanty na služební brigádu, aby v kanclu nezblbli. Jenom aby to zase nedopadlo jako kdysi, když mladí mudrlanti sesbíranou úrodu hned na místě družstevníkům rovnou sežrali.

Něco takového v excelové tabulce nevymudrujete, ani kdyby jste deset let sloužili na zámku Billa Gatese. Ale ženskejm v účtárně pošleme povzbuzujícího mejla, že jsme kousek za fabrikou našli zlato.

Místo operativní porady o monitoringu ukazatelů jakosti produktů se mudrlanti operativně poštěkali, kdo a proč sundal strom, který na stráni pod cestou stával padesát let.

Nejprve se mudrlantům zdálo, že je les na úbočí dvoubarevný, ale nakonec ty odstíny počítali tak dlouho, že z toho vzešel přesčas jako Brno a firmohujer, co blouznil, že takovéhle tlachací přesčasy jsou v konkurenčním boji pendrek platné, dostal világoš. 

A nakonec, místo aby mudrlanti řičeli blahem před novými čelinži, mudrovali, kdo bude mít o nejbližším jarním víkendu akci Z a konečně opraví střechu. A velebnému pánu ji uděláme zadarmo.

Tak vidíte - a pak, že mudrování těžící z dobrodiní pružné pracovní doby k ničemu nebylo. Právě naopak: vymudrovali jsme, že k našim pěstním klínům generace 4.0 nemáme prohlášení o shodě. 

Zdroj fotografií: já.

Autor: Zdeněk Šindlauer | neděle 18.2.2018 7:35 | karma článku: 20,99 | přečteno: 856x