Ne? Tak honem, vyfasovat! Ať nedopadnete jako ten severokorejský lampasák, jenž byl na jedné fotografii z návštěvy velikého Kima odhalen bez notýsku a tužky, čímž jeho vojenská kariéra obratem skončila.
Já tedy notýsek i tužku obvykle mívám. Ne že bych se dennodenně vyskytoval v dosahu velikého Kima a byl povinen zapisovat si jeho moudré poznatky, ale ono oplývat nějakým tím záznamovým paměťovým médiem zase tak od věci není.
To se třeba posmíváte sousedovi, jenž, bloudě lídlem, trapně vejrá do taháku, zatímco vy se holedbáte svou vytříbenou pamětí. A tu po návratu domů se na vás vedoucí kuchyně oboří: „kde máš ten celer? A na co kupuješ mrkev?“ Vidíte - kdybyste měli notýsek a tužku, oslnili byste catering management celerem.
Vyjadřujete-li se v notýsku těsnopisem, ať úředním, nebo soukromým, je třeba tak činiti způsobem jednoznačným. Jednou v zelinářství v Žitavě mě manager kuchyně tak vehementně kázala zažádati o chřest, že jsem si za nic na světě nemohl vzpomenout, jak se to řekne německy. Výraz „der Chrrrschesst“ paní zelinářka moc nepobrala a když jsem jí to do notýsku těsnopisně nakreslil, začervenala se a pravila, že tohle možná mají vedle v sexshopu, ať si tam zajdeme. Vedoucí kuchyně to ovšem ihned zatrhla a navíc mi pak doma zkontrolovala všechny notýsky, co za čuňárny do nich furt čmárám.
Ovšem pozor, jsou situace, kdy vám nepomůže ani notýsek, ani tužka, natož těsnopis, Až vás soused vyfotografuje, jak před žitavským sexshopem pod dohledem paní zelinářky chroustáte celer, neuchrání vás před velitelkou kuchyně ani chřest, ani mrkev, natož veliký Kim ...
