Kdepak investovat do nemovitostí, zlata, bitcoinu či vzdělání! Ervéhápka – tomu já říkám investice! Dnes dám tři stovky, za dvacet let dostanu půl miliónu. A to prosím mluvíme jen o základní verzi „žebrák“!
Za prvé: vy nevíte, co je ervéhápka? Nákupní taška na kolečkách.
Za druhé: v čem dovezete domů sobotní nákup?
Do pěti, šesti let skončí výroba i prodej naftových a benzínových aut i motorek, a nějakou ojetou sdrátovanou herku si budou moci dovolit jen rozmařilí miliardáři, poněvadž litr benzínu bude dražší než lahev Château Croizet Bages 5eme Grand Cru Classe Pauillac 1969 Bordeaux.
Za váš stopětadvacetkrát navyšovaný důchod si od nejlevnějšího modelu elektromobilu koupíte leda tak gumičky do stěračů.
Elektrokoloběžku budete muset sdílet s polovinou vaší ulice včetně toho vožungra, co se u Sluníčka vždycky na šrot zpumprdlikuje nealkoholickou kontušovkou.
Městskou hromadnou dopravu budete mít zadarmo, ale ta jezdit nebude vzhledem k nemožnosti dodržet odstup 15 m při míjení cyklistů.
Chudáci cyklisté budou mít taky tvrdý chlebíček, poněvadž emisní povolenky k vydechovanému vzduchu budou naprosto likvidační. Nehledě na to, že byste sobotní nákup pro obzvlášt žravou famílii na kolo nenaložili a pokud ano, tak byste to stejně neušlapali.
Takže zbývá co? Ervéhápka.
Zkrátka a dobře, po století páry a po století automobilu nebude následovat století Grety Thunbergové, nýbrž století ervéhápky.
Avšak to už nebude klasická socialistická ervéhápka za 75 korun z červeně kostkované stanové celty a s kolečky z Liberty, na níž naši předkové o své dovolené vystáli frontu v dešti před Domácími potřebami.
Vaši novou ervéhápku si z tepla domova pohodlně zkonfigurujete na internetu. Vyberete si od výše řečené základní verze až po luxusní nejvyšší třídu. Od pilníkem orašplovaných emailem postříkaných trubek a žehličkou svařeného šedivého vikslajvantu až po kevlarovou nosnou konstrukci se solárně vyhřívaným heptickým držadlem a elektronové disky kol. Od jednoduchého jednokapsového sběrného vaku až po sportovně univerzální modulovou ervéhápku s nastavitelným hydraulickým terciálním vypružením, senzory pro hlídání vyhrazeního pruhu a asistentem jízdy v dopravní zácpě před kauflandem.
S vaší ervéhápkou už nebudete ťapkat sídlištními stavebními bažinami, nýbrž vám všude budou k dispozici vyhrazené ervéhápkové pruhy o minimální šířce 2,5 m, zhotovené z kontinuálně litého antiskluzového betonu se zapuštěnými hřebíky, které se teleskopicky vysunou, jakmile čidla identifikují cyklistu ve vašem vyhrazeném erváhápkovém pruhu.
Nuže, já tedy naši budoucnost vidím velice růžově. Coby jediný prakticky využitelný dopravní prostředek budou sice ervéhápky drahé s odpuštěním jako prase, ale my, komunismem vytrénovaní, se úplně spokojíme s výše zmiňovaným modelem „žebrák“, dováženým z Korejské lidové republiky.
Kromě toho, když nyní splaším dvacet ervéhápek po třech stovkách, za dvacet let je zájemcům před autorizovaným ervéhápkosalonem střelím kus za půl miliónu, a nějakých deset míčů, to se šikne nejednomu penzistovi.
Pozor - minimálně jednu ervéhápku si nechte. Jinak budete nákupy tahat v papírových sáčcích o nosnosti 1 kg, poněvadž větší nebudou povoleny.
Jenom jednoho se bojím: aby nějaký hujer v Bruselu nepráskl, co to vlastně ta zkratka RVHP znamenala. Když řekne, že „Ráno Vyjedu – Hovno Přivezu“, dalo by se to snad ještě nějak zaonačit. Ale kdyby řekl, že „Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci“, pak je tedy s námi amen. To už nám ani ervéhápky nepomůžou.
