Neznám zákeřnější otázku. Jediným tazatelem, který vaší ctěné odpovědi uvěří, bude dítko mladší dvou let, které zpravidla netuší, co je deset minut a kilometr, a které ještě nenastudovalo, jak se demonstrativně válet po cestě a bušit do ní patami.
Všichni ostatní tazatelé vám neuvěří, a buď vás zahrnou výčitkami, nebo se urazí a nemluví s vámi. To druhé je lepší, poněvadž takto další otázce „kdy už tam budem?” na čas uniknete.
V podstatě je jedno, zda na tuto veleotázku odpovíte pravdivě nebo zalžete tak, že se ohnou koleje.
Když kápnete božskou, že na ten hrad je to ještě patnáct kilometrů, dostanete vynadáno, že to není pět.
Když utrousíte, že je to ještě pět kilometrů, dostanete vynadáno, že támhle na rozcestníku je šest.
Jestliže nazdařbůh pronesete, že je to ještě deset kilometrů, je vám vyčteno, že říkáte deset, ale určitě si myslíte dvacet.
Prohlásíte-li, že tam budeme za hodinu, dostanete vyhubováno, že je teprve čtvrt na deset a co tam budeme tak brzo dělat.
Sdělíte-li, že tam budeme za tři hodiny, dostanete sprduňk, že je už čtvrt na deset a že už to nestihneme.
Řeknete-li, že tam budeme v poledne, budete napadeni, že to říkáte, abyste v hospodě pod hradem mohli všechno sežrat s odůvodněním, že je doba oběda.
Oznámíte-li, že tam budeme ve čtyři odpoledne, budete vyplísněni, že to říkáte, aby rodina nedostala najíst s odůvodněním, že hospodu už vyjedl a vypil zájezd důchodců z Bad Schandau.
Řeknete-li, že nevíte, kdy tam budem, budete obviněni, že to víte, ale schválně to neřeknete.
Řeknete-li, že víte, kdy tam budem, ale že to schválně neřeknete, budete nařčeni z toho, že to samozřejmě nevíte, ale že děláte, jako že to víte, abyste nemohli být obviněni z toho, že to nevíte, a přitom děláte, jako že to víte.
Odpovíte-li, že tam budem za chvilku, máte chvilku na to, než vám týž dotaz bude položen znovu.
Odpovíde-li, že tam budem opravdu už za chviličku, budete upozorněn, že chvilička už byla, proč tam teda ještě nejsme, a kdy už tam budem.
Odpovíte-li, že tam budem co by dup, budete muset podat vysvětlení, jak dlouho trvá cobydup, a kdy už tam budem.
Odpovíte-li, že tam budem už za opravdu, ale opravdu malinkatou chviličičinku, budete vyzváni, že už máte jít s těma svejma chviličičinkama do Prčic.
Oznámíte-li, že teda jdete do těch Prčic, a demonstrativně vykročíte vlevo přes škarpu, dostanete világoš, že určitě máte v Prčicích nějaké techtle-mechtle, když hned víte, kudy tam jít.
Zkrátka a dobře – navrhuji otázku „kdy už tam budem?“ zakázat, protože na ni neexistuje žádná přijatelná odpověď. Ostatně, vždyť i náš pan prezident na tuto otázku říkával: „To je naprosto, ale naprosto nesprávná otázka!“ A to se přitom ještě neválel po cestě a nebušil do ní patami.
