Jsem doživotním bažantíkem

Tak, bažantíku, poběž k tabuli! Prý ve výkresech pácháš zvěrstva!“ pravil náš češtinář, k čemuž doplnil, že student průmyslovky, jenž do výkresu napíše cymentovat, měl by být upnut do trhacího stroje ve školních laborkách.

„Já nejsem žádnej bažantík,“ ohradil jsem se hrdinně, „už jsme ve druháku!“

„Neřiká se žádnej, nýbrž žádný,“ zvolal pedagog. „A student, jenž úspěšně nevystudoval alespoň polovinu našeho ústavu, je bažantík!“

„Pane profesore, teď když jsme ve třeťáku, tak už nemůžeme být bažantíci, viďte?“ připomenul jsem se slavnostně hned v první den nového školního roku.

„Student, jenž nemá maturitu, je bažantík!“ konstatoval šedovlasý klasik, významně klapaje futrálem od brejlí, „a zejména tehdy, fandí-li Vagónce Česká Lípa!“

O necelé dva roky později, když pan profesor u maturity vzkřikl „Šindlauer, já tě přetrhnu!“ a já mu před komisí musel svatosvatě slíbit, že z listů sešitu nadepsaného „Povinná literatura“ už nikdy nebudu vyrábět vlaštovky a házet je z Pastýřské stěny, spiklenecky se ke mně naklonil a zašeptal: „Když řekneš, že Kovostroj Děčín je ve fotbale lepší než Vagónka Česká Lípa, tak už nebudeš bažantík!“

Pročež jsem se já, který Vagónku nikdy nezradil, stal bažantíkem s maturitou. A když po mnoha letech stařičký filolog při abiturientském sjezdu všechny ty naše anabáze shrnul slovy „kdo nemá starobní důchod, je bažantík“, přišlo nám, že jsme odsouzeni býti bažantíky na věky věkův.

A víte, že to nakonec není tak zlé, býti doživotním bažantíkem? Vždyť si představte tu nudu, kdybychom ve všem byli staří mazáci. Se vším bychom si věděli rady, brouk Pytlík hadr. Na všechno bychom znali odpověď. Dopředu bychom věděli, jak to dopadne. O nic bychom se nesnažili, poněvadž by to stejně dopadlo jako vždycky, to znamená blbě. Už bychom se raději ani na nic netěšili.

Proto se já, doživotní bažantík, těším třeba na každé sobotní ráno. Pan profesor tam shora orlím zrakem přehlédne zvěrstva, co jsem napáchal v mém blogu, načež ke mně dolů zahuláká: „Bloger, jenž nemá karmu 49,99 - je bažantík!“

A protože na těch 49,99 se já nikdy nedostanu, tak mi toho doživotního bažantíka už nikdo nikdy nevezme. Není to báječné?