Tak prý jsou hoši připraveni. Prý už vlastně jenom zbývá honem je zvolit. Alespoň oni to tak říkají. Náš pan profesor úvodem zkoušky zase s oblibou říkával: „Tak jak jste se připravoval, študente?“. Obvykle to k debaklu tázaného zcela postačovalo.
I já jsem se v životě připravoval na všechno možné. Na injekci, až píchne. Na zkoušení ve škole. Na první rande. Na trhání osmičky vpravo nahoře. Na čundr „Sto jarních putyk“. A na spoustu jiných věcí.
Nuže, na co a jak se připravovali ti, co ujišťují, že jsou připraveni a že už zbývá jenom je zvolit? Ona není příprava jako příprava. I třeba takovej obyčejnej mašinfíra na parní lokomotivě se musel SAKRA PŘIPRAVOVAT, než mu dovolili vyjet v čele osobáku, v němž jeli lidé.
Nejdřív musel odkroutit tak dva, tři roky na dráze, než se vůbec odvážil jít do výtopny, že by tedy jako chtěl jezdit na mašině. Pokud prošel u doktorů, na první rok ho šoupli k traťovákům, aby se naučil poznat koleje. Další půlrok zametal rotundu a tři roky hákoval v dílně na opravách vozů a lokomotiv. Přitom se učil, aby po dalším roce udělal zkoušky na obsluhu parních kotlů. Pak mu dovolili vymývat ty kotle horkou vodou.
Po dalším roce v dílně udělal všechny dopravní zkoušky a mohl jít topit na mašinu. První rok jen po topírně a stanici, pak i na trať. Přitom dělal zkoušky z techniky, dopravy a psychotesty. Po dvou letech ho nahnali na zkoušku z obsluhy a řízení parních lokomotiv. Dva roky popojížděl s mašinami po výtopně mezi odpopelovací jámou, uhlím a stáním v rotundě. Pak mohl přistavovat mašiny mezi výtopnou a stanicí. Další tři roky strávil na staničním posunu, aby se naučil zastavovat plus mínus deset čísel.
Po mnoha zkouškách, a neměl-li žádný „mangl“, začal jezdit s nákladními vlaky i do sousední stanice. Po třech letech už jezdil s nákladními vlaky tak daleko, že vídal kolegy mašinfíry ze sousedních výtopen.
Když už znal podle tratí každý krtinec, když už znal všechny baby na stavědlech, když už na všech mašinách mohl se zavázanýma očima otáčet všemi kolečky a lomcovat všemi pákami, tu si ho z ničeho nic zavolal strojmistr na raportku a řekl: „Tak chlapče, zítra si měl mít volno, ale potřebuju tě na osobák šestadvacítku místo Karla. Takže nástup 2.24 ráno.“ A milému mašinfíriovi se rozklepaly nohy tak, že málem netrefil ven ze dveří raportky. A první, co mu přišlo na mysl, bylo: Propánakrále, vždyť já na to vůbec nejsem připravenej!
Nuže, na co a jak jste se připravovali vy, co ujišťujete, že jste připraveni a že už zbývá jenom vás zvolit? Vždyť se budete zodpovídat deseti milionům lidí. Ten mašinfíra jich ve vlaku vezl ubohé dvě stovky.
Zdravím, ZdŠ
