Jaké to štěstí, že nejsem učitelem!

Protože kdybych jím býval byl, byl bych býval už dávno pobýval v Kosmonosích nebo v jiném léčebném zařízení. (Když už jsme u toho – který ústav je vlastně určen k převýchově psychicky rozkolísaných následovníků Komenského?)

Snad s výjimkou prapra ... pradědečka, který vynalezl slezení se stromu a kombinovaný čtyř- a dvounohý běh po zemi, všichni mí ostatní ctění předkové bývali učiteli. Výslovně podotýkám, že učiteli veskrze normálními. Čili hrozili ukazováčkem, v amoku pálili jednu kouli za druhou, skvěle startovali z katedry směrem do zadních lavic, mistrně zabavovali taháky a svačiny, přirovnávali žactvo k paviánům a hotentotům, noblesně poučovali, otcovsky domlouvali, obřadně mentorovali, bděle napomínali, bohapustě řvali, psali stylisticky a obsahově vznešené poznámky, pohotově vykopávali provinilce za dveře, brilantně švihali rákoskou a pravítkem, efektně třískali třídní knihou o katedru, zavile páchali v sešitech rudý teror, nevědomky si sedali do nastražené nastrouhané křídy, přísně vyšetřovali nemravné nápisy na nástěnce, vzorně vedli kartotéku prvomájových třepetalek, ve sborovně místo diktátů známkovali půvabné nožky mladších kolegyň, pana inspektora ve vší slušnosti posílali do háje zeleného a ze všeho nejvíc toužili dožít se okamžiku, kdy ministrem školství konečně bude někdo svéprávný.

Maje přece jen trochu toho dědictví Komenského v krvi, tu a tam neodolám a nahlédnu do nějaké té pedagogické studie. Jednak bych i já coby oběť technického vzdělání měl mít aspoň základní přehled, co nového ve světě humanismu, jednak mám v učitelstvu příbuzné, známé a kamarády, kteří všichni jsou názoru, že průměrný učitel by měl mít nervy a mzdu minimálně na úrovni specialisty pro demontáž a likvidaci zaseknutých iniciačních mechanismů jaderných hlavic.

Tudíž mému usilovnému studiu neuniklo ani toto veledílo. Po prostudování možno poznamenat jen tolik, že nějak takhle to vypadá, když blbost vyhlásí válku lidstvu.

Nu což, já se z toho celkem v pohodě za jedinou noc vyspal, čehož důkazem budiž sen o věnci nádherně vyuzených buřtů, obepínajícím mou mužně opelichanou hruď.

Ale co si mají počít nešťastníci, jimž tato „věda“ možná i na hodně dlouhá léta zasáhne do pracovního života? Co když to nějaký rozkolísaný pedagog jednoho krásného dne už nezvládne a nepomůže už mu ani věnec buřtů?

Jak říkám: ještě štěstí, že nejem učitelem. S takovým dvoumetrovým stodesetikilovým spravedlivě rozhněvaným pedagogem moc legrace není. Jak říkal docent Chocholoušek: "Zničil tři sanitní vozy, než se mi podařilo dopravit ho zpět k nám do ústavu."

Jestlipak se ministerstvo školství pojistilo proti škodám na sanitních vozech?