Jak změřit IQ? No přece automatem na kafe.

A že je to pohodlné! Žádný vědec vám nepokládá slabomyslné otázky. Nebo nemusíte klikat do chlívků nějakého přitroublého formuláře na internetu. Ovšem, stačí drobné zaváhání u kafomatu třeba na nádraží – a máte po inteligenci.

Přesněji řečeno: ta ďáblova mašina Vám neřekne, že Vaše IQ je třeba 45 (což není mnoho); ona jen naznačuje. Pokud oplýváte mincemi a jistým rozumem, ukořistěné kafe znamená, že s tou inteligencí to není taková tragédie. Pokud oplýváte toliko mincemi a přijdete o ně, aniž byste třímali kafe, značí to, že s Vaší inteligencí to není žádná sláva.

Já sám jsem moje IQ mnohokrát zjišťoval na nesčetných nádražích, přičemž je zajímavé, že ještě nikdy jsem z toho nevyšel tak nějak neutrálně. Vždy mi bylo naznačeno, že buď má dlouholetá studia přece jen nebyla nadarmo, anebo že jsem beznadějný magor.

Což o to, test je to pohodlný - ale také nervy drásající. Žmoulám v dlani posledních 15 korun a usilovně přemítám, zda nejprve zvolit nápoj, nebo vhodit drahocenné mince. To je panečku drama!

Pravda, na ďáblově mašině je návod, jak na to, ale obvykle jsem líný hledat po kapsách brejle. Pokud je najdu, tak návod většinou nepochopím. Pokud pochopím, z roztržitosti prohodím pořadí vhazování mincí a volby nápoje. Pokud se do správného pořadí trefím, v ohni boje omylem navolím to kapučíno, co posledně chutnalo jako žrádlo pro rybičky. Pokud se mi podaří ďáblovu mašinu spustit, kelímek zrovna bude zmetek, co vypadne z kleštiny, a mnou těžce vybojovaný a draze zaplacený nápoj je rozcintán okolo kelímku a po zemi. Pokud kelímek není zmetek, ďáblova mašina jej z poloviny naplní, já jej roztržitě předčasně uzmu a druhá polovina nápoje je rozcintána po automatu, po zemi a na mých botkách. Dožiji-li se úplného dokončení a vyzvednutí nápoje, spálím si o něj pysky a prsty, zařvu, upustím kelímek a nápoj mi zaneřádí košili, kalhoty, botky i to, co mám zrovna v ruce. 

Tudíž, vyjde-li z nádraží pološílený surovec, jenž nemá už ani korunu, je sprasen všude od brady dolů, z rukou mu ukapává zahnědlá tekutina a nadává jako dlaždičský mistr, pak vězte, že klidně může jít o vzdělance, jemuž automat na kafe právě naznačil, že o inteligenci nemůže být v jeho případě příliš řeči.

Jak tak občas vidím zaneřáděná a upatlaná nádraží, říkám si, že zdaleka nejsem jediný, kdo studoval dlouhá léta, aby pak stačil jeden jediný automat na kafe – a bylo po inteligenci. A po patnácti korunách taky. Ještě, že z těch automatů (zatím) nelezou stvrzenky s informací: Vaše IQ je .... (což není mnoho).

ZdŠ