Jak jsem si environmentálně zdeformoval úsměv

Tedy, někteří zaostalí jazykové tvrdili, že ne environmentálně, nýbrž jenom mentálně; to ovšem nás, momentálně uvědomnělé, nemůže svést z jedině správné cesty.

Začalo to tím, že v pátek večer U smraďocha kdosi líčil, jak jeden šikovný řemeslník stvořil ze dřeva báječný model Jawy 250 v doživotní velikosti a do všech detailů.

„No jo, ale von to bastlil půldruhýho roku a měl na to kvalitní elektrickej vercajk; a víte vy vejvratové, kolik to stálo energie a času?“ namítl Jirka, „jo, kdyby to všechno pižlal ručně nějakou pilkou a šmirglem – to by byla jinačí básnička!“

„No bať“, upřesnil Franta, „na to musel spotřebovat elektriky, že se Temelín div neuvařil!“

„Ty inženýre vole, tak si to zkus vyšmrdlat celý ručně!“ vypálil přísedící, čímž rozvířil bouři mozků, jejímž výsledkem slula myšlenka jakéhosi dřevěného vehiklu, který by sice zdaleka nedosahoval technické a vizuální úrovně dřevěné Jawy 250, ale zřetelně ji předčí environmentalitou výroby i předpokládaného provozu. K čemuž Franta, který jako jediný z nás dokáže sledovat televizní zpravodajství déle než patnáct vteřin, podotkl: „a eště si šplhneme u grétologů!“

Nuže, za pouhopouhou sobotu, a to příkladně ekologicko-klimatologicko-environmentálně výhradně ze dřeva, toliko rezavou ohnutou zlodějkou, rašplí a dávno ožužlaným ručním vrtákem firmy V. J. Rott jsme stvořili jednostopý hupcuk, jenž byl pokřtěn antikojeneckou vodou z přilehlé studny a pojmenován „Čelendžr“.

Pravda, vzhledem k omezeným výrobním a mentálním kapacitám vykazoval „Čelendžr“ některé drobné nedostatky, jako třeba že neměl šlapky, řetěz a přehazovačku (inu, zkuste si je vypižlat tak spartánským vercajkem a ještě v absťáku...), a také jsme se nezdržovali takovými malichernostmi, jako jsou blatníky či zvonek. To vše ale bylo bohatě vyváženo faktem, že veškerý použitý materiál byl přírodního původu, při výrobě jsme nespotřebovali ani jednu watthodinu elektrické energie a nezůstal žádný odpad, neboť odřezky odnesl Kajoš do biokompostu a odrašplovaný prach odnesl odpolední vítr do Polska.

Coby nejtěžší technik výrobce a majitel alespoň náznaku přehazovačky jsem byl ke zkušební jízdě vybrán já, přičemž trasa byla stanovena od verkštatu k brance a zpět.

Výsledky zkušební jízdy, shrnuté v lékařské zprávě MUDr. Vobšlápla, sice tendenčně pochlebovaly zdravotní pojišťovně, nicméně pro eventuální další vývoj environmentálních jednostopých vozidel měly jistý význam.

Zkušební jezdec totiž nebyl zavčas zpraven, že „Čelendžr“ není z technologických a mentálních důvodů vybaven brzdami, takže když po ujetí třiceti metrů s kopce technik zjistil, že to na šutrácích u branky nevybere, nezbývalo mu, než jí instinktivně projet skrz, přefrčet chodník a elegantně seskočit vehiklem z obrubníku na vozovku, svažující se do přilehlého údolí. Navzdory nepromazaným kluzným ložiskům počal „Čelendžr“ na spádu 12 až 17 % soustavně zrychlovat, postupně předjel starou Blažkovou na kole, traktor, linkový autobus a černé BMW, přičemž zkušební jezdec zjistil, že nemá blinkry. Rychlost při nájezdu do pravé vracečky dole na náspu u potoka nemohla být odečtena, neboť „Čelendžr“ nebyl vybaven tachometrem, a to ani dřevěným. Následná část zkušební jízdy nebyla zcela zdokumentována; další stopa trajektorie  „Čelendžru“ byla objevena v mechu a kapradí u mlází 23,5 m od díry v levém svodidlu a jednotlivé součástky vehiklu, svodidla a zkušebního jezdce byly postupně odkryty a identifikovány v úzkém pruhu nízkým porostem od kraje vozovky do vzdálenosti 50 m, kde policii došlo pásmo.

Zbytek zkušebního jezdce s drobnými oděrkami, pocuchanou přehazovačkou a přeraženou dolní ústní protézou byl nalezen asi o tři minuty chůze dále na břehu rybníka Máčáku, přičemž jeho první věcná poznámka k průběhu testu zněla „navuhuju „Felendfva“ pfemenovat na „Kuemanakafi“, kde mám fuby, kuva?“

K závěrečné zprávě o přínosu environmentálního projektu „Challenger“ bude přiložena faktura Lesní správy za vytěžení zničeného porostu, znějící na částku 798.025,- Kč včetně DPH, dále bloková pokuta od Policie ČR ve výši 50,- Kč za jízdu bez helmy, a potvrzení hasičského sboru o provedení vymotání zbytku zkušebního jezdce z rybářských vlasců na břehu Máčáku.

Kromě toho s námi nemluví starej Vejraška, neboť u příležitosti osvobozování jezdce vyšlo najevo, že zainteresovaný vlasec nemá platné prohlášení o shodě a Vejraška nemá platný rybářský lístek. 

Jinak veskrze pozitivní environmentální dopady projektu byly bohužel degradovány zjištěním, že při výrobě nové dolní ústní protézy odborný dentista spotřeboval energie stejně jako potřebuje nákladní vlak o hmotnosti 2500 tun k rojzezdu z klidu na rychlost 80 km/h, a nadělal přitom tolik karciogenního sajrajtu, že vývoj klimatu v oblasti dentistické laboratoře v Zoubkově ulici je na příští týden vážně ohrožen. 

Jak vidno, život nás environmentálních průkopníků není žádné peříčko. Ale na druhé straně - kolik lidí na světě se může pochlubit tím, že si environmentálně rozbili hubu?