Za tuhle moudrost by mě paní účitelka vykroužila do žákajdy sardel přes dva řádky a pohoršeně by podotkla: „teda Zdeňku, to bych opravdu ráda viděla, jak by na tebe vystartoval tvůj táta, učitel zeměpisu, kdybys mu tohle řekl!"
Vážená souško učitelko, tak za prvé: můj táta kolikrát bezvadně startoval i na mnohem inteligentnější moje průpovídky. A za druhé: Jablonné v Podještědí je na někdejší Ústecko-Teplické dráze – čili, jak z toho plyne, ta dráha vede okdud a kam? Ergo kladívko, laskavě se sama napřed naučte zeměpis.
Mimochodem, třeba takový Golčův Jeníkov leží na Rakouské severozápadní dráze, ačkoli toto velkoměsto nemá nic společného se severozápadem, natož s Rakouskem. A vidíte, taky žije.
Podstatné ovšem je, že jestli na naše zdejší žití tam odkudsi shora shlížejí vážení páni akcionáři Ústecko-Teplické dráhy, měli by být rádi, že nádraží v Jablonném i okolní trať jsou po stodvaceti letech tam kde jsou a vypadají tak jak vypadají. A vypadají náramně dobře. Což se naopak vůbec nedá říci o té „opravdové“ Ústecko-Teplické dráze z Ústí do Teplic a dál do Chomutova. Ta chudinka dostala za poslední století tak na frak, že by na ni páni akcionáři tam nahoře nejednu slzu uronili. A ať raději ani nevzpomínají na památný spis z roku 1859, jenž vznosně děl, že „od dráhy železné v přepravu obecenstva všeho právě vstoupivší možno nádhernými sady ovocem přetékajícími jakož i nespočetnými stády dobytka všelikého z vlakův kol Chabařovic spěchajících se kochati“. Z toho, jak to u Chabařovic vypadá dnes, mohla by pány akcionáře hlava dost rozbolet, a ještě by si ji při pádu s té shůry nepěkně otloukli.
Jaký to rozdíl oproti Jablonnému a jeho dráze! V roce 1900 jiný pamětní spis sice skromněji sděloval, že „od nádraží v Německém Gabelu, jež je největším na trati, vstupuje tato do líbezného kraje podještědského, který nesčetnými krásami přírodními oplývá, které však zároveň značnou překážkou trati byly, pročež nutno bylo vícero tunelů a velikých mostů vystavěti.“, ale - co by páni akcionáři shora v kraji podještědském zřeli dnes? Zřeli by ... no, vlastně úplně to samé, jak to je v tom stodvacet let starém spisu. Nádraží je největší pořád (akorát se tedy už dávno nejmenuje Deutsch Gabel), tunely a mosty jsou v plném počtu a v dobré kondici, a vlaků tu jezdí, jejda! Akorát už nejezdí do Teplic a už léta letoucí s nimi více nesupí oblíbené parní čtyřkoláky řady IVc.
Všechna čest a sláva, ale věřím, že páni akcionáři tam někde nahoře určitě rádi vidí na dráze přes Jablonné i něco trošku jiného. Věřím, že rádi vidí, jak ji místní lidé berou za svou.
Jak ji dokázali vždycky znovu zvednout z popela a špíny, ve kterých ji vyválely války i všelijaké slaboduché režimy.
Jak od ní dokázali vypráskat všelijaké papaláše, věrozvěsty, plánovače, slibovače, oblbovače, zlepšovatele a jiné darmožrouty.
Jak znovu a znovu naopak uměli ty správné úředníky na správných židlích přesvědčit, že tahle dráha zbytečná není a nebude.
Jak docílili toho, že tam, kde odjakživa i rychlíky jezdily padesátkou, jezdí dnes všechny vlaky tak rychle, že by z toho někdejším pánům projektantům pořádně zatrnulo.
Jak dokázali mnohá zapomenutá a nevábná nádraží znovu dostat na první stránky nejen obecních kronik, ale i celostátních zpráv, novin, ba i na stránky knížek.
Jak mnohá druhdy opomíjená nádraží vzali za svá, začali se o ně znovu starat a z kolikrát beznadějných trosek je strašlivou silou vůle vypiplali až k titulům nádraží nejkrásnějších a nejpohádkovějších. Podivuhodné to příběhy!
Ne, přes Jablonné v Podještědí nejezdily a sotva jezdit budou všelijaké euro-, inter-, super-, hyper- a já nevím jaké -vlaky. Nejdál jezdily rychlíky do Norimberka nebo aspoň Chebu či Zhořelce. Dnes tu nasednete do rychlíku jen do Ústí nebo do Liberce.
Kolejnice jsou ve stanici zvlněné tak, že vám v mysli vytane povědomý text „Boryš umí po lučinách“ a Kruppovy pražce v některých výhybkách mají více rzi než železa - ale pod střechou perónu je víc kytek než u zahradníka ve městě a v pokladně vám prodají lístek na vlak, i když nemáte platební kartu (anebo jste zapomněli heslo).
Nemají tu nástupiště dle směrnic UIC s výtahem a modrým zábradlím, ale od vlaku to máte deset kroků pod střechu verandy a dalších třicet kroků do města.
Nádražní budova má tisíce menších šrámů stodvacetiletého života, ale když si před sebou rozložíte její projektový výkres, hned si uvědomíte, že tisíce jiných nádražních budov podobnou kliku neměly a jejich šrámy byly mnohem hlubší, nezřídkakdy smrtelné.
Páni strojvedoucí tu dostali návěst „odjezd“ snad miliónkrát, ale uvést vlak do pohybu bez pozdravů a úsměvů s výpravčími – to prostě nešlo a nejde.
Zkrátka a dobře: jestli má někde být nádraží živé, jak zněl oblíbený refrén drážních markeťáků, tak to musí být tady.
----
Tak, souško učitelko. Když už jsem vás úplně zblbnul touhle melancholickou snůškou faktů, tak už prostě i vy musíte věřit, že Ústecko-teplická dráha vede přes Jablonné v Podještědí a tedy logicky Jablonné v Podještědí musí být někde mezi Ústím a Teplicemi.
A kdyby náhodou ne, stejně mi ta sardel v žákajdě stojí za to.
