Kamarád se živí tím, že vyšplhá na kostelní věž, přišrákuje se horolezeckým lanem a úplně nahoře ze špice sundá „makovici“ se schránkou, do níž vážení předkové slavnostně uschovali svědectví o jejich velkolepé době.
Obvykle schránka obsahuje dobově aktuální výtisk místních novin, pamětní zápis z městské rady, špajskartu z hostince u radnice, jednu akcii městského pívováru a přípis pana faráře doplněný svatým obrázkem s vyšisovanými barvami. Někdy se najdou i finance opatřené výslovným poznamenáním, že je pro tento bohulibý účel laskavě věnoval vážený pan lékárník. Jindy jsou tam aspoň drobné mince, co tam na poslední chvíli dali dělníci ze stavby včetně papírku s operativně načmáraným poznamenáním, že starosta je pěknej držgrešle, lékárník obecní bejk, pekař má chleba o 5 haléřů dražší než konkurence v sousední obci, polír je zloděj zlodějská, a vůbec, aby nebyla vostuda a aspoň něco významného v té makovici bylo.
Inu, vážení předkové nebývali vždy jen ctihodnými pány a noblesními dámami, ale kolikrát i pěknými čísly.
Pravý cirkus moderní doby prý však nastává, když se právě úřadující městská rada dohaduje, jaké že poselství budoucím generacím do věžní schránky vloží ona. To by jeden neřekl, jak závažné problémy musí být řešeny. Tak například:
* aktuální výtisk místních novin musí být obsahově vyvážený s ohledem na aktuální zastoupení politických stran a hnutí v orgánech města, a nesmí v něm být kritika městské rady;
* počítačově kosmetické zkrášlení památeční fotografie paní starostky je příliš nákladné, proto se použije její maturitní fotka. Tato opovážlivost zbytek radniční reprezentace rozpálí do běla, načež v definitivní podobě skupinové maturitní fotografie zastupitelstvo vykazuje průměrný věk mírně nad hranicí plnoletosti, s výjimkou neretušovatelného radničního koryfeje starého Vopičky, který sice maturitu nemá, ale od roku 1974 na radnici postupně zastupoval všechny politické subjekty s výjimkou Strany přátel piva, kam nebyl přijat pro ustavičnou opilost;
* stará schránka nevyhovuje bezpečnostním a požárním předpisům, proto musí být opatřena schránka nová. Ta ale bude nejdříve tak za osm let – jakmile budou zveřejněny odsouhlasené výsledky připomínkového řízení ke zpávě nezávislého auditora vzešlého ze soutěže o vypsání veřejné zakázky na prověření výběru členů komise pro posouzení právního stanoviska k nálezu kontrolního orgánu nadřízeného správního celku ohledně rozhodnutí o návrhu doporučení zohledňujícího výsledky posouzení dopadu porušení schválení usnesení ve věci zjištění překročení čerpání přidělených finančních prostředků pro realizaci smlouvy o dílo v souladu s obecně závaznými předpisy ve znění platném ke dni vyhlášení výsledků vysoutěžené zakázky na zpracování designové studie výtvarného návrhu věžní pamětní schrány s odklopným víkem a přídavným držadlem.
* znění vysvětlivky, která bude přiložena k účtence z místního supermarketu, aby budoucím generacím bylo zřejmé, co bylo EET. Původní text zpracovaný městským kronikářem musel být pro nadměrný výskyt vulgarit a karikatur pana premiéra zamítnut a následně byl tajně archivován pro případnou kompromitaci;
Je zřejmé, že vyplnit „makovici“ věrohodným svědectvím naší doby, jímž budou budoucí generace obšťastněny, není nic lehkého. Dost často prý skutečně na poslední chvíli čest obce zachraňují až dělníci, co schránku vynesou nahoru k věžní špici, kam se nevyškrábe ani paní starostka, obávající se účinků holubího trusu na její kostým, ani pan místostarosta, jehož společenskými rauty vycepované tělo by střecha neunesla.
A tak, navzdory předchozímu přísnému a vyváženému výběru, do schránky ti dobří kluci ve finále nahoře dají obvyklých pár mincí, účtenku bez EET z restaurace na růžku, jeden výtisk místního zpravodaje s fotkou paní starostky ozdobené fajfkou, brejličkami a parádním knírem, a papír s rukopisnými poznámkami, že baba tajemnice má od sponzora kulturního festivalu kabelku za sto litrů a na úřadu jezdí dolů po zábradlí, místostarosta je obecní bejk, pekař nakupuje chleba v lídlu, stavbyvedoucí okrádá lidi o peníze, a vůbec, aby nebyla vostuda a aspoň něco významného v té makovici bylo.
Když jsem se onoho kamaráda ptal, jaké tedy poselství o naší velkolepé době by budoucím generacím do schránky vložil on jako skutečný znalec, chvíli přemýšlel a pak mi ukázal fotografii řka: „tomuhle o naší době musí rozumnět úplně každej. Ale řeknu ti, vodvázanej z toho teda zrovna nejsem.“
Po pravdě řečeno, já vodvázanej nejsem taky, ale oceňuji, že za nejnižší možné náklady to má maximální možnou informační hodnotu.
Kamaráde, což kdybychom do "makovice" šoupli lógr od ranního nedělního kafe? Aby budoucí generace viděly, že po nás aspoň něco zbylo. Ostatně z lógru se prý vyčíst všechno.
