Civilizace, bojící se uhelného mouru a sazí

Bývaly primitivní civilizace, co měly hrůzu z bouřky, ze zlých duchů, z kuňkání žab nebo z dvouhlavého telete. A naše vyspělá civilizace? Pche – ta se přece nad takovéhle prkotiny už dávno povznesla! Anebo - ?

Jeden známý nedávno strávil víkend v parních vlacích vůkol matičky Prahy. Nejezdilo se mezi železobetonovými stěnami koridorů a tak se u otevřeného okna kochal okolními krajinkami. Blaženě nasával mámivou vůni páry a oleje. Balancoval na železném můstku mezi hytlákem a sousedním dřevákem, s rozkoší se vykláněl z nástupních plošinek drncajících vagónů. Tu a tam na kus řeči zavítal „do kuchyně“ na mašině, aby si připálil cígo přímo od pece. Jindy si vzadu v hospodě na kolečkách dopřál chladivý půlitr a přičmoudlého buřta. A dával pozor, aby někde ve vlaku nezapomněl starý vypelichaný bágl s lahváčem pro případ ztroskotání.

Doma pak ve sprše honem spláchl veškerou drážní špínu a ještě v podvečer na ruzyňském letišti započal plánovanou služební cestu do ciziny.

Vše bylo ou kej do chvíle, kdy jej obklopil bezpečnostní rám a s gustem zapípal. Dozírající nositel uniformy houkl „následujte mne prosím“ a přivolaný vědec jakýmsi lakmusovým papírkem z polapeného zločince včetně báglu odebral vzorky.

„Vy jste přišel do styku s výbušninami!“ zaútočil naň policejní sbor.

„Já ne - já jsem jenom jezdil s parní lokomotivou“ přiznal vyslýchaný.

„No jasně, v roce 2015 – vy si z nás ještě budete dělat srandu?“ přitvrdili letištní muži zákona.

Inu, vysvětloval to chudák víc než hodinu a byv po prověření přeci jen svěřen leteckému přepravci, pohrozil báglu, že mu ty saze a mour ještě pěkně osladí.

A tak náš polapený, povoláním letecký inženýr a pilot, cestou do sídla Evropské agentury pro bezpečnost letectví v Kolíně nad Rýnem přemítal, zda je roku 2015 tak trochu na hlavičku on, jezdící parními vlaky, nebo civilizace, bojící se jedné desetiny gramu uhelného mouru a sazí z vypelichaného báglu ...

Děkuji Petru Barchánkovi za námět k nejen mému pobavení i zamyšlení.