Lze psát o ničem? No jejda, jakpak by ne! Když se o něm dá mluvit, tak se o něm musí dát i psát! Všelijací Pytlíci o ničem dokáží žvanit celá volební období, tak proč bych já nezvládl napsat pár ubohých odstavců
A propos, viděl jste někdo někdy nic? Takové opravdové, absolutně dokonalé nic, prostě NIC? Já ne. Ani tehdy, když pan profesor k mému pokusu o zkoušku z matematiky do svého protivného cancáku poznamenal: „vůbec nic.“ A vidíte; přestože jsem o měsíc později uměl to samé vůbec nic, zkoušku jsem dal (byť pan profesor naléhavě prosil, abychom se já a diferenciální počet už nikdy nepotkali – čehož já i počet diferenciální svědomitě dbáme).
Z toho plyne, že vlastně zřejmě ani neumíme říci, jak je nic velké. A lze ho vůbec měřit? Jaká je vlastně jednotka ničeho? Co je víc: dvakrát nic nebo třikrát nic? Vždyť kolikrát už jsem něčeho měl nic! Třeba jsem měl nic k jídlu. I slupl jsem večeři, a hle - nic zmizelo! Je tedy nic stejně velké jako dva buřty s hořčicí a chlebem plus jedno pívo?
Nebo jsem jednou měl nic na účtu. Nějaký bankéř si toho všiml a ihned mi to nic zpoplatnil. Vyplývá z toho, že nic má cenu 60 Kč?
Má-li ovšem nic cenu, mělo by ho jít prodat i koupit. Tudíž by z ničeho měla jíti odvést i DPH! Tento duchaplný nápad nezištně nabízím panu ministrovi financí; jistě se najde i nějaký geniál, který navrhne ono nic dotovat, aby nám vydrželo co nejdéle, bylo ho hodně, a stát by z něj vytřískal co nejvíc daní.
Jako technika mě to sice hryže, neboť z pohledu zákona o zachování energie nemůže něco vzniknout z ničeho, ale politici nejsou technici a zjevně tento protivný zákon dokážou obejít.
Mimochodem, jestliže má nic hodnotu vyjádřitelnou penězi, pak by nic mohlo být zavedeno i jako odměna za práci. Znám mnoho lidí, jejichž práci lze ohodnotit ničím.
Tak vidíte, jak je nic vděčným a vlastně nesmírně širokým tématem k psaní. O ničem bych klidně mohl psát celý týden a pořád by toho nebylo dost. Ale nyní musím končit. Zjistil jsem totiž, že v ledničce nemám už vůbec nic k jídlu.
