Sice umím jakž takž odrecitovat Máchův Máj a potom ještě úryvek od „U lavice dítě stálo“ až po „Bum bác! Letí do kouta“ (kohout, ne to dítě), ale netřeba sinati hrůzou; žádné vlastní duchaplné rýmy zde páchat nebudu.
Leč básnické múzy neorganizovaně poletují všude vůkol a občas mnou zacloumá touha podlehnout jejich mámivému vábení. A tak se o básnění pokouším nikoli psaním, nýbrž versatilkou.
Zatím neexistuje nařízení, že báseň musí mít verše, a proto možno třeba i o nedělním řízku říci, že byl jedna báseň; zvláště pokud básnířkou bývala babička.
Ale zpět k té básni versatilkové. Nejen řízky, ale třeba i úplně obyčejné mosty často bývaly jedna báseň. Jako by páni projektanti, páni stavitelé i páni zedníci rovněž bývali obletováni básnickými múzami. Jako by kamenné kvádry nebo cihly skládali podle nějakého promyšleného rýmu, jako by železné pruty zakládali do vybroušených veršovánek. Někde roztomile jednoduchých, jinde pro změnu obdivuhodně rafinovaných. I pan stavební rada, když přišel hotový most prohlédnout, přeměřit a úředně schválit, vzal si na to sváteční oblek, buřinku a hůlčičku, protože pustit báseň do světa - to je veliký svátek.
A vybroušená báseň tak kdysi dávno překlenula železniční trať a všichni pod tou klenbou projíždějící mašinfírové se o ty verše přeli, poněvadž je každý viděl jinak, než ti druzí. Nemyslete si, tihle tvrdí chlapíci, odkojení párou, uhlím, naftou či elektřinou, vídají básně ve všem, co se kde podle kolejí šustne. Ostatně, proč myslíte, že na výjezdu z výtopen a dep bývaly cedule Nespouštěj oči z trati ?
Určitě by se ti chlapi přeli donekonečna – kdyby jednoho dne jiní chlapi nepřijeli s autojeřáby, stoletou zakletou báseň nevyzvedli z opěr a neodvezli bůhvíkam. Holt verše byly příliš nízko nad kolejemi a překážely v rozletu elektrickým lokomotivám.
Ale i to už je docela dávno. Od té doby jsem se tudy vezl mnohokrát, ale přiznám, že ani vlastně netoužím na tomhle místě nějakou tu dnešní báseň vidět. Ona taková moderní báseň občas bývá docela makačka na bednu.
Nejsem tedy básníkem, ale abych měl od básnických múz na chvíli pokoj,, tak jsem si jednou pár veršíků nakreslil versatilkou. A jak je to panečku pohodlné – stvořenou báseň netřeba číst, ale jenom prohlížet.
Mimochodem, když už o tom byla řeč - nevíte někdo o řízku jedna báseň?
