To jste do nás pořád hučeli, že žijeme v době kosmické, že máme hvězdy na dosah a že budeme o sobotách na Měsíc lítat s rekreací ROH. Dokonce i hrdobce, jimž hrouda nohy víže, jsem kvůli tomu našprtal.
A -? Na Měsíci jsem nebyl ani já, ani Jarda z lavice za mnou – i když, ten se na hrdobce vybodl. Jenže stejně tak tam nebyl ani krhounek Dušan z první lavice, přestože se hrdobce nadřel i v ruštině. Nebyl tam ani náš tříďas, ani soudruh ředitel, ba, ani inspektor z Ústí, dokonce ani soudruh ministr školství a mládeže. Ačkoli můj otec, když ještě býval učitelem, mu to určitě ze srdce přál, poněvadž doma často vzdychával „Tohohle chlapa by měli vystřelit na Měsíc!“
No, hlavně že tam byli Amerikánci, kteří o hrdobcích v životě neslyšeli a dokonce ani nebyli v ROH ...
To jste nám, holenkové, nějak neřekli, že v době kosmické místo létání na Měsíc budeme lítat na úřad kvůli kdejakému prdu, že v době kosmické místo letenek na Měsíc budeme kupovat známky na námi zaplacené dálnice, že v době kosmické budou dotace na vědu nižší než dotace na obědy v poslanecké jídelně, že v době kosmické místo zákona o energii volných elektronů budeme řešit zákon o bezpečnosti olizování klapky papírové dopisní obálky, že v době kosmické místo bezplatného připojení k informačním zdrojům budu ze zákona povinen platit za televizi, která ze mne bude chtít udělat naprogramovaného vola, že v době kosmické ...
Na druhé straně – ani já netušil, že když v sobotu z toho blázince vaší slavné doby kosmické vypadnu za město, že mi bude ke štěstí úplně stačit jít pěšky, dýchat vzduch, dívat se na stromy, poslouchat vlaky naproti za řekou, a nemyslet na to, že kvůli jedné zapomenuté jízdence v elektrice si můžu hledat nocleh pod mostem.
Tak víte co? Až zase příjdete s tím, že budeme lítat na Měsíc, tak se mnou už nepočítejte. Já už vám nevěřím ani takovýho toho chrobáka, kterej si před sebou válí tu… kuličku… z toho… z trusu.
