A současně zbytečným luxusem, neboť ihned po spotřebování obsahu z nich vzniká bezcenný odpad. Až někdy budou i v Česku existovat diskontní prodejny běžné v zahraničí, budou se v nich prodávat potraviny mnohem levněji...
Hlavně díky tomu, že budou v obalech z nelesklého papíru a s jednobarevným potiskem. Pro jednoduché srovnání růstu cen tiskařských prací dříve a dnes si stačí vybavit dobu před listopadem 1989, kdy cena barevného časopisu činila u nás pouhé 3 koruny a nyní je asi šestkrát vyšší.
Pravděpodobně "nesmírně velkou radost" mají spolu se skřípěním zubů od letošního roku podle nového zákona majitelé převážně německých obchodních řetězců (a s nimi také výrobci potravin v EU a u nás). Na území ČR totiž (i když zatím jen velké obchody) musí neprodané zboží darovat Potravinovým bankám, které je podle předem stanoveného systému dále rozdávají sociálně potřebným. Za takové situace budou výrobci potravin možná mnohem více přemýšlet, jak razantně snížit svoje výrobní náklady a produkty začnou balit do jednobarevně potištěných obalů. Bližší informace jsou v článku "Konec vyhazování jídla v řetězcích, rozdělují je potravinové banky. I v Olomouci" viz https://olomoucky.denik.cz/zpravy_region/konec-vyhazovani-jidla-v-retezcich-rozdeluji-je-potravinove-banky-i-v-olomouci-20180108.html
Vedoucí činitelé jedné velké známé strany kormidlující zde ještě před pouhými 30 lety naprosto všechno, se snažili nespokojené občany utěšit tvrzením - "že pokud také u nás brzy dojde k urychlenému technickému rozvoji československého polygrafického průmyslu, tak se i my určitě brzy dočkáme vyšší životní úrovně s barevnými obaly potravin stejnými, jako mají na Západě...!". Měli jsme se dočkat obalů asi takových, jaké jsme mohli od roku 1974 obdivovat v zasklených vitrinách u kapitalistických vystavovatelů třeba na mezinárodním potravinářském veletrhu Salima v Brně. I když si KSČ se svým tvrzením o životní úrovni v bývalé ČSSR ve vztahu k barevným obalům v podstatě celkem silně protiřečila (protože naše tehdejší národní, státní a družstevní podniky vyráběly podle státních norem zboží totožné kvality a za socialismu si vůbec ničím nekonkurovaly)!! A tak princip známé kapitalistické teorie, že poutavý obal prodává, byl našim vševědoucím soudruhům vzdálen asi podobně, jako čínské císařství. Přesto všechno se v uvedené době na našich vysokých školách studoval velmi populární obor "Marxisticko-leninská filosofie a politická ekonomie" (a za zmínku snad stojí, že mezi známé absolventy toho oboru na UJEP v Brně patřil v roce 1982 Lubomír Zaorálek).
Otázkou i nadále zůstává, například která česká mlékárna má ještě v dnešní době zapotřebí nabízet českým zákazníkům trvanlivé mléko /nejčastěji s obsahem tuku 1,5 a 3,5 procenta/ v krabicích z leštěného papíru s vícebarevným potiskem, který zbytečně zvyšuje prodejní cenu a po spotřebování obsahu se z barevných krabic stává bezcenný odpad - když tady přece všichni dokonale vědí, že uvnitř krabice je známá bílá kapalina a chutná úplně přesně jako mléko??
Solventních zákazníků a zastánců pestře barevných obalů potravin je u nás hodně. Jenže výrobci by měli spotřebitelům v příjmové chudobě, kterých je u nás přece jen již přes 970 tisíc, a mají hlouběji do kapsy, dát možnost si svobodně vybrat. Zda si v supermarketu koupí litr polotučného mléka v barevné krabici za 17 korun a nebo raději v diskontní prodejně kvalitně totéž mléko v krabici s jednobarevným potiskem za 9 korun. To by ale u nás musely existovat takové diskontní prodejny (jako jsou třeba v Německu a Rakousku, kde se pro chudé prodávají laciné potraviny v jednobarevných obalech) a nikoliv prodejny zatím takové, které si v ČR pouze jen nižším stupněm kultury prodeje na diskonty jenom hrají. Třeba tím, že některé zboží z úsporných důvodů z přepravních obalů vůbec nevybalují a neukládají do regálů a zákazníci si zboží odebírají přímo z palet umístěných na podlaze prodejny. Nutno dodat, že s úspornými bezregálovými diskontními praktikami si "na diskont s paletami na podlaze" dnes docela úspěšně pohrává například i cenově honosnější německá Billa. Přímo z palet již zcela běžně nabízí akční mléko, minerální vody, pivo, cukr, limonády, olej apod. Personály prodejen s takovou inovací po skončení každé týdenní slevové akce již nemusí neprodané zboží zbytečně ukládat zpět do kartonů a vozit do skladu, ale stačí jim tamtéž odvézt celé palety a mají uklizeno.
Zahraniční diskonty jsou v ČR jen dva, oba jsou německé a nesou názvy Lidl a Penny Market. Řetězec Lidl (neblaze známý svou agresí, když od roku 2001 u nás v okolí staveb svých nových obchodů vykácel a nebo záměrně poškodil mnoho stromů), v ČR nyní provozuje 236 prodejen. Z obsahu připojeného článku "Lidl hledá další místa pro své prodejny, objeví se i v centrech měst" lze vyčíst, že další diskont Penny Market provozuje v ČR svých prodejen dokonce 370. Bližší údaje viz https://ekonomika.idnes.cz/lidl-prodejny-centra-mest-praha-d37-/ekonomika.aspx?c=A180117_205446_ekonomika_bur A kdo se snad chce pro úplnost podívat na Seznam všech obchodních řetězců působících v Česku (jak se u nás již od roku 1991), tedy ještě za časů bývalého Československa začal rozvíjet nejen potravinářský trh, najde jej na https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_obchodních_řetězců_působících_v_Česku
Foto u perexu: autor
