Ve "Strategii romské integrace do roku 2020" se na str. 61 píše, že romské rodiny s dětmi by měly bydlet vždy v bytech. Aby děti nevyrůstaly na nuzných ubytovnách a byl jim tak zajištěn důstojný rozvoj...
Snad každý si umí v paměti vybavit hrůzostrašné fotografie zdevastovaných bytů a chodeb domů obývaných Romy. S neuvěřitelnými hromadami odpadků a nikoliv jen pod okny na ulicích. Tyto hrozné obrázky jsou názorným důkazem toho, jak dospělí, nevzdělaní a nepracující členové početných romských rodin dnes opravdu velmi důsledně dbají zejména na důstojný rozvoj svých dětí. Protože peníze na bydlení dostávají nepracující Romové od státu jako bezpracné dávky, hodnotu peněz a předmětů získaných prací neznají. Romům je navíc hodně nepochopitelně dovoleno s naprostým klidem (i když pronajaté byty a ubytovny jejich majetkem nejsou), je beztrestně ničit. Ve svůj prospěch tak mohou (když místo peněz ve výkupnách nyní dostanou lahve alkoholu!) "zkapalnit" všechno kovové, co je možné z místností, chodeb, sklepů a fasád jimi obývaných budov vymontovat (zazděné trubky pro rozvod vody a plynu, elektrické vodiče, zábradlí, vchodové dveře, okapové roury, plechy před okny, hromosvody apod.)! Otřesné životní podmínky Romů v ČR jsou trvale trnem v oku pro Evropskou komisi, Radu Evropy a Amnesty International. Tyto humánní instituce jsou na základě vlastních průzkumů přesvědčeny, že za situaci "v čem tady musí naše utlačovaná menšina nedobrovolně žít", nese vinu česká majorita.
Na straně 24 Dienstbierovy "Strategie romské integrace do roku 2020" je napsáno: "Velmi obtížné je zejména pro romské rodiny získání nájemního bydlení prostřednictvím realitních kanceláří u soukromých vlastníků nemovitostí. Romové, zejména ti sociálně vyloučení, jsou dlouhodobě jednou z nejvíce ohrožených skupin účastníků na trhu s byty, podléhají strukturálním bariérám a diskriminaci. Snižuje se přístup vyloučených romských domácností ke standardním formám bydlení, jako je nájemní bydlení. Přístup k obecnímu bydlení je řízen pravidly pro posuzování žádostí o obecní byt. Zpravidla se jedná o požadavek trvalého pobytu žadatele na území města či obce, který mnozí žadatelé nesplňují, zejména pokud se za bydlením opakovaně stěhují. Další podmínkou je bezdlužnost vůči obci, jež bývá pro mnohé romské domácnosti, které se dostaly na ubytovny kvůli výpovědi z nájmu obecního bytu z důvodu dluhu na nájmu, nesplnitelný požadavek. Takřka nedostupná je forma bydlení v bytě v osobním či družstevním vlastnictví. Zvyšující se počet romských domácností je tak závislý na bydlení na ubytovnách zřízených soukromými provozovateli či obcemi. Ubytovny však nejsou vhodné pro dlouhodobé bydlení, zejména pro rodiny s dětmi".
Romové mají ve zvyku všude naplno zdůrazňovat svoje práva, ale o nějakých povinnostech nechtějí absolutně nic slyšet! I když právo na bydlení (na rozdíl třeba od ústavních činitelů), stejně jako ostatní běžní občané ČR, nemá romská menšina žádné - a právo na bydlení zdarma také ne, sociální dávky na bydlení si menšina již běžně zvykla projíst, propít či nacpat do výherních automatů v domnění, že za bydlení v obecních bytech se přece každý měsíc zaplatit nemusí a pokud snad musí, tak se podle Romů nejedná o nic jiného než o diskriminaci! Pokud úředníci obecních úřadů neplacení nájemného za dobu delší než 3 měsíce Romům tolerují (místo toho, aby je po uplynutí zákonné lhůty vystěhovali na ulici, sami se - a to především z obav aktu osobní pomsty ze strany Romů!), pouští na tenký led protizákonného jednání. Jenže úředníkům díky notně ohebným zákonům za takové počínání v podstatě žádný postih nehrozí. Svůj laxní postoj zdůvodňují nejraději tím, že na území obce chtějí občanům majority zachovat pouliční klid - což je také jeden z důvodů, proč se mezi bezdomovci nevyskytují téměř žádní Romové! Ovšem i v případě, že jsou z obeních bytů nakonec romští neplatiči časem vystěhováni, v ČR žádná možnost, jak po nich dlužné nájemné, které podvodným jednáním použili pro své jiné osobní potřeby - vymáhat, neexistuje. (Například Romům nařídit exekuci na jejich ostatní dávky nebo jim uložit povinnost si celou dlužnou částku odpracovat úklidem ulic...!).
V 7. kapitole "Zajištění rovného přístupu Romů k důstojnému bydlení" se na straně 61 "Strategie romské integrace do roku 2020" píše: "Bude-li sociální bydlení vytvořeno jako nárokové, je pak potřeba, aby ve vztahu k dětem vycházelo z jejich potřeb, tak aby jim zajišťovalo důstojné bydlení umožňující jejich rozvoj. Agentura pro sociální začleňování podpořila i koncept tzv. prostupného bydlení, který byl některými médii vnímán jako prvek převýchovy lidí kteří "nechtějí pracovat". Zahraniční zkušenosti nicméně poukazují, že mnohem vhodnějším nástrojem je tzv. koncept "housing first". Dále bude nezbytné provést vyhodnocení dopadu nové podmínky pro nárok na bydlení (souhlasu obce), která je do zákona o pomoci v hmotné nouzi vložena s účinností od 01.01. 2015" . Další podrobnosti viz romea.cz/dokumenty/strategie-romska-2020.pdf
Komu snad připadá podivné, proč vlastně na rozdíl od jiných měst, kde Romové obývají převážně periferie, bydlí romská menšina v Brně dost neobvykle téměř v centru města, je vysvětlení jednoduché. V lokalitě "brněnský Bronx" (tvořené dnes okrajově hlavně městskými částmi Brno-střed, Brno-sever, Husovice a Zábrdovice), bydleli převážně v pavlačových domech od 18. století dělníci okolních textilních továren a také Židé. V době okupace domy obsadily německé rodiny a po jejich odsunu v roce 1945 byli do nálety poničených, ale volných znárodněných bytů úřadem města přednostně nastěhováni Cikáni ze širokého okolí. V 70. letech potom přišla vlna Romů ze Slovenska - a bydlí tam v podstatě dodnes. Viz brno.idnes.cz/ostudy-brna-brnensky-bronx-dfj-/brno-zpravy.aspx?c=A150424_091659_brno-zpravy_mav
