Život na cestách: Bez zastávky doma bych se neobešla
Cestování je skvělá věc. Baví mě to. Nevadí mi dlouhé lety ani dlouhé cesty autem, dobře snáším přesuny v dopravních prostředcích. Nevadí mi spát ve stanu nebo na sklopené sedačce auta. Mnohokrát jsem spala i na zemi na letišti, hlavu podloženou batohem a mobil ukrytý pod tričkem, abych dobře cítila vibrace budíku a nezaspala svůj let.
Neříkám, že nemám ráda postel s kvalitní matrací a horkou vanu, ale dokážu přežít studenou sprchu v kempu, jídlo z ešusu i spaní pod širákem a nijak zvlášť mi to nevadí. Pokud tedy ovšem nemrzne, nepadají z nebe provazy deště, trakaře nebo cokoli jiného (...abych se sebe zase nedělala až TAK velkou hrdinku!)
Proč to ale píšu? Ne proto, bych ze sebe dělala bůhvíjakou holku do nepohody. Chci se tím dostat k trochu jinému problému: Život takzvaně na cestách má své neobyčejné kouzlo a nádech nekončícího dobrodružství. Chvíli jste tady, chvíli zase tam, chvilku jinde a za nějaký čas zase tamhle. Když se vám někde líbí, zůstanete déle, když ne, pokračujte zase jinam. Bez zastávky "doma" bych se ale neobešla. Vidět svou rodinu, známé a blízké nejen virtuálně, ale být přímo v jejich blízkosti je pro mě ohromně důležité.
Doma v krabicích
Mezidobí mezi cestami strávené doma je pro vás pak vlastně něco jako dovolená. Má to však své ale. Tak například: Pokud jedete domů na déle než 14 dní mezi další cestou, KAM si dáte věci? Pokud nevlastníte (vy nebo vaši blízcí) volnou nemovitost nebo si neplatíte po celou dobu extra nájem "doma", zpravidla zůstáváte u svých příbuzných nebo známých. My s mužem většinou střídavě u našich rodin. Přesouváme se mezi městy (naštěstí ne tolik vzdálenými), navštěvujeme příbuzné a kamarády a snažíme se užít každou chvíli s nimi strávenou. Oblečení z cest hodíme do pračky, přeskládáme si svoje věci a většina našeho skromného majetku je uložena v krabicích od banánů na půdě nebo ve sklepě u našich rodičů. Zní to prostě a jednoduše. Ovšem kamarádi, se kterými se chcete setkat, vás například pozvou na lyže. Vydáte se do krabice hledat vybavení. Najdete ho - hurá. Pak ho zase vrátíte zpátky do krabice. Sníh ale pořád drží, pojedeme ještě jednou. Zase ho vyndáte z krabice. Pak už ho tam nevrátíte, co kdybyste jeli zase, že. A váš systém pomalu bortí...
Tím vzniká paradox: nevadí mi nosit svoje nejdůležitější věci v batohu nebo spát každý den jinde, ale mít při návratu domů rozstrkané věci po krabicích ve dvou bytech, z toho mi jde hlava kolem. Věčně nemůžu nic najít - něco je na půdě, něco je ve sklepě, něco už jsem vyhodila, něco si někdo vypůjčil a nevrátil... .
A jak to dopadlo?
Na začátku března jsme přijeli do Kanady. Já jsem zanedlouho zjistila, že věci, které jsem měla nachystané na hromádce "to zůstane doma" jsem si přivezla a hromádka "s sebou" zůstala doma!
Kde je tedy ta hranice, jak dlouho na cestách zůstat doma, aby vám to nepřerostlo přes hlavu? :-)
Simona Pátková
Zažívám Kanadu 8 - Jak jsme si vyzkoušeli tradiční canmorskou zábavu
Možná se vám při spojení "tradiční canmorská zábava" vybaví třeba popíjení v kovbojském baru, pojídaní palačinek s javorovým sirupem nebo závody v biatlonu. Ha! Místní populární páteční zábavu představuje BINGO.
Simona Pátková
Zažívám Kanadu 7 - Klobouk dolů před kanadskými seniory
Setkávám se tu s babičkami a dědečky, kteří by mě svými sportovními výkony hravě strčili do všech kapes. A ještě k tomu z nich sálá životní optimismus a dobrá nálada. Klobou dolů!
Simona Pátková
Zažívám Kanadu 6 - Život se spolubydlícimi
Kroutím hlavou nad našimi spolubydlícími. Nejdřív jsem si myslela, že jsem málo tolerantní. Pak jsem pochopila, že chyba nebude na mé straně a že jsou prostě DIVNÍ. Nebo jsem divná já?!
Simona Pátková
Zažívám Kanadu 5
Jsem v Kanadě už víc než měsíc a třetí týden pracuju v kavárně. Začínám pozorovat první "kulturní rozdíly". Třeba to, že lidé se tu víc usmívají, ale obsluhu v kavárně málokdo pozdraví.
Simona Pátková
Zažívám Kanadu 4
Uklízela jsem v hotelu pro kanadskou smetánku, v jehož suterénu si zaměstnanci pořádali party z nakradeného alkoholu. Začala jsem na plný úvazek pracovat v kavárně a zatím si stále pletu, že Hot Chocolate má značku HC, ne HCH.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
V O2 areně prochází voda magnetickou rezonancí. Zlepší led pro MS v hokeji
Organizátoři se připravují na mistrovství světa v ledním hokeji, nedávno instalovali unikátní...
První máj lákal motorkáře, nehodu na Klatovsku jeden z nich nepřežil
Krásné počasí a sváteční volno vytáhly ven motorkáře, jarní vyjížďky měly ale v Plzeňském kraji i...
Práce k lidem patří, hodnotí účastníci první máj. Oslavy zdůrazňují i politici
Politické strany, hnutí a spolky a jejich příznivci se sešli k oslavám prvního máje. V Praze se...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 791x
Jsem mezi šťastlivci, kteří získali Work and Holiday víza do Kanady, takže jsem v březnu 2017 vystoupila na kanadské půdě a těším se na work i na holiday!