Zažívám Kanadu 4

Uklízela jsem v hotelu pro kanadskou smetánku, v jehož suterénu si zaměstnanci pořádali party z nakradeného alkoholu. Začala jsem na plný úvazek pracovat v kavárně a zatím si stále pletu, že Hot Chocolate má značku HC, ne HCH.

V minulém příspěvku jsem zmiňovala, že je kolega v hotelu "tak legračně divný a vtipný, že to ani nejde popsat." Další týden jsem přišla do práce a dozvěděla se, že ho vyhodili, protože bral drogy. A stejně tak i další dva pracovníky, kteří kradli ze skladu alkohol a z trezoru peníze.

Uklízeli jsme jejich - teď už bývalé - pokoje. Člověk si připadal jako ve scéně z akčního filmu. V domě předtím byla policie a zřejmě hledala jejich "úlovky", takže bylo všechno rozházené, gauče rozhozené a všude neskutečný, ale opravdu neskutečný nepořádek, na zemi prázdné lahve od rumu a vína. Při vysávání jsem narazila na malé prázdné průsvitné pytlíčky, které vypadaly jako zaprášené od hladké mouky. Mouka to ale asi nebyla.

Během týdne jsem měla pár dalších pohovorů (do restaurací a kaváren). Nejvíc mě zaujala kavárna Beamer´s v centru Canmore. Rozhodla jsem se, že tam nastoupím. První den byl náročný. Bylo zrovna hodně rušno, v kavárně bylo neustále plno, takže jsem byla, jak se říká, "hozená do vody" a rovnou mě zapojili do procesu. Postavili mě k elektronické pokladně. Ani jsem nevěděla, jak se přesně ovládá. Přišel zákazník k pultu a objednal si "ricy crispy". Netušila jsem, jestli mu dobře rozumím, kde tu věc najdu v pokladně, jak vypadá fyzicky, ani kolik stojí. Ani jsem nevěděla, že loonies a toonies jsou mince a že drip coffee je překapávaná káva. Po prvním dnu jsem měla hlavu jako pátrací balon.

Postupně jsem se zaučovala. Trvalo mi asi týden, než jsem se se vším trochu sžila, ale stejně jsem ani po týdnu nevěděla, jak dobít zákazníkům dárkovou kartičku, kde se dosypává cukr, ani jestli do breakfest sendviče patří vajíčko.. Moje kolegyně - od Kanaďanky, přes Vietnamku, Japonku, Italku až po Australanku - mi poradily, co a jak. Zároveň ale někdy až nesmyslně lpěly na detailech, jakože například, že značka pro horkou čokoládu je HC, protože já stále používala HCH a psala to na kelímky. Podotýkám, že žádný jiný nápoj, který by začínal na H, nepodáváme, takže muselo být naprosto logické, co je tím myšlené. U pultu stála fronta zákazníků dlouhá až ven na chodník a poslední věc, která by mě v tom zmatku zajímala, je hledat v tabulce pod pokladnou, jak označit drink na kelímek, aby kolegyně věděla, co má připravit. 

Myslí to asi dobře, ale zdlouhavě mi vysvětlují, že na konci dne je potřeba vzít velké krájecí prkénko ke dřezu. Potom vzít velkou nádobu se saponátem a lehce jím prkénko polít. Následně vzít hadr a těmito (ukázka) pohyby z prkénka tekutinu smýt. Pak počkat, až steče z povrchu. Otřít utěrkou. Postavit na odkapávač. Takhle napsané to nevyzní, ale tento jednoduchý úkon mi byl vysvětlován jako operace srdce. Další věc, která mi dělá problém, je kanadská lopatka a smetáček na zametání. Lopatka totiž není taková ta klasická malá, kterou znám z Čech, ale používají takový obdélníkový box s násadou jako na koště. Smetáček je velký jako klasické koště a téměř nic nezamete. Pak také používají nějaký super truper nový mop, který akorát roztírá špínu všude kolem. Vždycky jsem si myslela, jak jsem nepraktická a nešikovná, ale když vidím, jak si mé kolegyně počínají při úklidu, stoupá mi sebevědomí. I když.... při manipulaci s místními úklidovými potřebami jsem možná nepraktická a komická až až.

Ještě, že si člověk může vyčistit hlavu nádhernými procházkami po okolí Canmore. O víkendu jsme se vydali na výlet ke Cougar Creek (viz foto), kde na nás čekají krásné lezecké oblasti. Až se oteplí :-)