Vyklaťme modly

Tak tenhle název písně jsem si dnes vybral do nadpisu, aby byl hned na počátku jasný můj názor na vše, co se dnes zase děje kolem jedné sochy

Tak nám opět něco natřeli, umylo se to, vesmír funguje dál, tomu je to jedno. Jen pár zastánců a odpůrců se pustilo do slovního souboje o jednu sochu. Rusko nám může být v tuto chvíli ukradené. Socha stojí na našem území a jen my máme právo se rozhodnout, zda ji shodíme nebo zda ji ponecháme. Ať ten člověk udělal cokoliv. 

Vyklaťme modly. Přestaňme stavět památníky, sochy, hvězdy na betonu, busty na domech atd. Vždyť jsou z toho jen problémy pro budoucnost. Je jedno, co ten člověk udělal či neudělal, zda se proslavil jen v obci, v kraji, v republice či dosáhl tzv světového významu. Vždyť je to jedno. Vzhledem k vesmíru to vždycky byli, jsou a budou nýmandi. Pokud ho máme v mysli, je to dobře. To neznamená jim hned stavět sochy. Přejde nějaká doba. Přijdou noví lidé. Zas něco vykonají. A zase se budeme dohadovat, kde jim postavit sochu, zda z jejich domu udělat muzeum atd. A zase se budeme rozhodovat, kam tu sochu umístíme. Kterou starou sochu přesuneme nebo zničíme.

Každá doba má své hrdiny. Pokud to dělají o své vlastní vůli pro dobro všech, je jim jedno, zda budou mít sochu. A pokud to dělají právě pro tu sochu, tak jsou to špatní lidé. Kolik soch muselo zmizet vždy, když přišla tzv Nová doba. A pak ta Nová doba byla stará a přišla další Nová doba. A nové sochy. 

Proboha proč tedy pořád děláme tu chybu, že jsme ochotni komukoliv postavit sochu? A rvát se za ni jako o vlastní život? Aby nebyl zapomenut? Každý bude zapomenut. Čas běží stále  a nemůžete pořád po dětech chtít, aby si každého pamatovali. Vždyť vy sami si historii nepamatujete. 

Je mi jasné, že bitvou za různé památníky jen zabíjíte čas. A chcete se zviditelnit. To je dnes moderní. Abych byl viděn. A je jedno, za jakou blbost. Dřív se člověk chlubil ulovenou zvěřî, vypěstovanými plodinami, poctivou a kvalitní prací, správným chováním. Nepotřeboval žádnou reklamu. On sám byl reklama. Tak proč z nich pořád děláme něco jiného. Tak dopadl muž jménem Ježíš, z něhož náboženství udělalo něco, čím nebyl. A lidé jsou ochotni pro tu imaginaci zemřít a páchat zlo na druhých.

Já mám pravdu. Ne. Já mám pravdu. Ne! Já mám pravdu. Jen já mám pravdu!!!! Kam nás tento egoismus přivedl? Naše hrdost, která je správná a očistná přerostla v pýchu. V pýchu, která nás stahuje opět do pekla rozdělení, nevraživosti, nenávisti. V pýchu, která končí válkami.

Nechme mrtvé spát. Vždyť jim je to jedno. Po smrti je to každému mrtvému jedno. To jen živí si stále staví nové a nové modly, aby se k nim mohli modlit, uctívat je, plazit se před nimi. Chceme mít svobodnou Duši, ale sami pořád lezeme do chomoutu závislosti na někom nebo na něčem. Proč tedy pořád voláte po svobodě, demokracii, když neumíte být svobodní? Každá vytvořená modla znamená závislost na ní. A z toho vznikají dogmata, náboženství a války. Války pro nic. 

Chcete přijmout odkaz minulosti a minulých? Shodnoťte je. Plus. Mínus. To je vše. Víc nepotřebují.

A na závěr?  Ten, kdo je pro nás hrdina, je pro druhé terorista. A ten, kdo je pro nás terorista, ten je pro druhé hrdina.  A každá doba má své hrdiny i teroristy. A čím jsou pro každého jednotlivce, to ať si zodpoví každý sám. Na základě kroniky. Ne na základě sochy.